Diskuze : Hlavní : Fobie a strachy

To je hrůza, prožila jsem si prakticky téměř totéž, propustili mne 5. den po řezu jakožto zdravou šestinedělku s příšernými bolestmi které mi nikdo nevěřil, ještě ten den mi večer doma praskla na jedné straně jizva a začal se valit hnis, dostala jsem horečku. Brala jsem pak 14 dní antibiotika, první týden doma o dceru prakticky kromě kojení pečoval výhradně manžel, i na záchod mne musel podpírat, bolestí jsem se třásla....ještě teď mi je zle když si na to vzpomenu.....dehiscenci v jizvě jsem si později musela sama denně proplachovat vším možným, zacelilo se to plně až po 3 měsících...příšerné vzpomínky

Mam zkusenost. Po kazdem porodu. Vsechny staly fakt za to. Z toho posledniho mam trauma doted, ale nemam cas se v tom babrat.

Pri posl porodu mi pri cisari zanesly do jizvy zl stafylokoka. Situace se mela tak, ze jsem mela mesic otevrene bricho a co 2 dny mi jizvu cistily. Po kazdem cisteni jsem nemohla dojit bolesti ani k autu. Mela jsem problem i u zubare pri obyc prohlidce. Ale racionalne si zduvodnuji, ze uz je to za mnou.

Chapu a navstivila bych psychologa

S těmi myomy jezdí moje švagrová do Brna - do Centra naděje a pomoci.
Ale taky jí doporučují po 2. dítěti prý hned při císaři by jí dělohu vzali.
Já taky řeším tu fóbii.

Kambalo, děkuji, myslela jsem si to, že to musí být složité.

Žluťásku, soucítím s tebou a můžu ti říct - nejsi sama.
Zažila jsem 2 děsné porody - jeden kleště na poslední chvíli - syn nevratně zaseknutý v porodních cestách. Po vyndání kleštěni to samé co ty - vybavení neporozené placenty bez umrtvení. Ale v tu chvíli už mi to nějak bylo jedno. V šestinedělí jsem se začala cítit divně - měla jsem prý zbytky tkáně v děloze, tak jsem šla na sál na revizi dělohy.
Na druhé dítě jsem si troufla až po 8 letech a porod byl opět komplikovaný - nenarotovaná hlava, netypické různě dlouhé kontrakce, ale naštěstí jsem se otvírala - holka měla potíže se srdeční činností po medicínsky vedeném porodu a za 5 minut 12 se spontánně narodila ( říkali, že pokud nezačnu rodit do hodiny, bude sekce).
Bojím se naprosto všeho a omlívám i na ORL.
Teď čekám na výsledky kontrolního stěru cytologie a možná budu muset na konizaci čípku. Asi mě budou muset narvat sedativy, jinak to prostě nezvládnu. Já tam nezvládnu asi ani dojít. MM vyhrožuje, že mě tam prý i odnese.
Jo i banální zákrok může být pro někoho drama...