Diskuze : Hlavní : Mezilidské vztahy

Neřekla bych, že je to jen dnešní dobou. Znám pár takových lidí. Kamarádku ze SŠ jsem po škole vídala jen díky tomu, že jsem za ní jezdila. Obráceně to nefungovalo. Tam často domluvené neplatilo.
Jinak organizujeme několikadenní výlety s přáteli, tam se domluvíme na termínu a muž naplánuje cyklotrasy, já zas turistické, objednáme ubytování a je to. Jen jeden partner kamarádky má problém s tím, že se to plánuje půl toku dopředu. Jenže sehnat ubytování pro skupinu lidí není snadné.

kór znam z jiznich Cech a sama to rikam

ale jinak jsem slysela i videla napsane kort...uz nevim, odkud presne, jestli to rikal nekdo na koleji, kde jsme byli namichani z cele republiky

Děkuju!

"Kór" se u nás doma říkalo furt , ale "kort" jsem nikdy neslyšela, právě jenom viděla napsané. (Babička, která to používaa nejvíc, pocházela z jižních Čech, pak se přestěhovala do Prahy. Výslovnost tedy bude zřejmě krajová záležitost.)

Liaa, kort používal i můj bývalý šéf, v různých organizačních e-mailech, kterými obesílal zaměstnance...taky jsem na to poprvé zůstala koukat, úplně mě to bije do očí, ale nevím, odkud pocházel...u nás doma se třeba říkalo "kór", ale nikdy jsem to nikam nepsala, vypadá to strašně

"potřebuje mít pocit, že ostatní okolo sebe informovala a poučila"


To by mě zabilo.
Ale chápu, znám podobné lidi.
Občas se s tím někde setkám, že člověk (většinou žena, ale najde se i muž) vede nekonečný plynulý monolog.
Jednou jsem např. jela s takovou dámou ve vlaku, ta vydržela nonstop dvě hodiny, snad se mezitím ani nenadechovala. Musela jsem si přesednout dál od ní, neměla jsem sluchátka a nedalo se to.