Diskuze : Hlavní : Nemůžu mít dítě

Jsi mě nějak přivedla na myšlenku - že i když děti máme,tak jsme vlastně už 3 roky většinu roku sami s manželem - děti vylítly z hnízda,to se taky stává a nakonec je to tak správné,my jsme to kdysi udělali úplně stejně.
Voláme si občas(jednou týdně),navštěvuejeme se ne moc často vzhledem ke vzdálenosti i zaneprázdněnosti naší i jejich.

Takže když máš děti,tak jak se tak podívám zpět-tak se ta doba snimi kolem tebe doslova jenom mihne a dál je vlastně každý sám se sebou a proto je i dobré být sám se sebou rád a umět si ten čas vyplnit.

A jak tu psaly další holky,dnes je taková doba,kdy to bezdětné páry skoro ani nemusí mrzet,protože jsou jen jedni z mnoha,mi to přijde,že dnes si lidi radši pořídí zvíře než dítě.Každého volba ale.

Ještě bych dodala, že nám se podařilo jedno dítě a pak už to nešlo a to období, kdy jsem se nemohla ani podívat na kočárek, jak mě deptalo, že nebudu mít už další dítě jsem měla taky a řekla bych že odeznělo někdy před čtyřicítkou. Příroda to asi umí zařídit.

Přemýšlívala jsem o tom, co by bylo, kdybych děti neměla, neumím si též život bez nich nějak představit. Možná i proto jsem si kdysi vybrala povolání kolem dětí...takže bych bývala měla vystaráno.
Ale - zrovna minulý týden jsem si tohle všechno zase uvědomila při pohledu na paní v nějakém podobném věku jako já, která chovala na klíně mrňavé Vietnamče, pořád ho hladila, opusinkovávala, bylo vidět, jak moc ho má ráda...a mluvila o jakýchsi velkých vnucích a dětech, co se k ní vracejí a že jich má spoustu...nakonec jsem to pochopila - hlídá už celé roky cizí děti, které k ní i s celou rodinou přilnou tak, že je má stále kolem sebe...a vlastně jen přibývají. Patří k nim.

Ale to je mimo mísu...samozřejmě, jen se mi to zase oživilo.
Jen že možnosti jsou, jak přijít do kontaktu s dětmi, i když nejsou "vlastní".
Bez dětí je dnes spoust lidí, vyčuhovat z řady nebudete, pokud jde o tohle.

Chtělo by to, pokud by to šlo, před posledním pokusem pustit to všechno chtění z ruky a nechat na vůli toho Vyššího...naprosto. Ať se to děje, jak má...leccos může dopadnout velmi překvapivě, i když samozřejmě jakkoliv.
Držím palce, abyste byli šťastní tak jako tak.

Ještě dodatek, hlavně si to nesmíš dávat za vinu, je to prostě život, není to ničí vina, tak to vyšlo!

Sindi, já sice děti mám, ale kolem mne je hodně žen kolem čtyřiceti, které jsou bezdětné. Většinou proto, že strávily dlouhý čas s nevhodným člověkem, pak už si partnera nenašly. Máš proti nim jistou výhodu, že jsi pro to, abys měla dítě, udělala maximum, nebudeš jednou mlátit hlavou o zeď, jak jsi byla blbá. 39 let navíc v dnešní době není žádný extra věk, máš klidně i pár let na to, aby k vám miminko ještě zavítalo. Chápu, že z adopce máš strach, jsou i jiné formy - pěstounská péče nebo hostitelská péče - brát si dítě na víkendy, prázdniny. úplně bezdětný člověk nemusí zůstat, když nechce.