Diskuze : Hlavní : Vztah k sobě

blanče, mně přišlo děsivé jak to sedmi podala, jako že prostě neskončit jako ředitel znamená, že nebyl dost pilný
ale možná je to jen můj náhled flákače, co se tak děsí toho, že by na něj někdo měl nesplnitelné nároky, že raději nemá na sebe nároky žádné a možná je to i tím, že jsem od malinka braná jako nepovedený kousek, jako nedostatečná oproti dokonalé starší sestře, že vlastně každý sebemenší úspěch byl překvapením (i pro mne)... takže se buď bagatelizoval (no jestli jsi byla nejlepší, tak to asi nebyla ta kritéria moc náročná) nebo se spekulovalo, jakým zázrakem se mohlo stát, že i já dosáhla nějakého úspěchu

Sedmi, tak já z rodiny neznám ani přehnanou pilnost a ctižádostivost, ani přehnané lemplovstvi. U nás bylo víceméně uklizeno, ale že by se zrovna dalo z podlahy jíst, to taky ne, studovali jsme střední i vysokou v termínu, ale zároveň jsme to i trochu flákali. Já jsem třeba měla metodu, že jsem se na začátku školního roku nechala vyzkoušet že všech předmětů a pak jsem dlouho měla klid, než vyzkoušeli zbytek z 40 spolužáků. Na písemky jsem se učila, ale tehdy byly všechny dopředu ohlášené, žádné průběžné testy. Problém byla jedině chemie, tam nás baba zkoušela i v lavici a furt. Stejně si z ní vůbec nic nepamatuju. Na VŠ jsme měli povinné přednášky a cvika, tam jsem teda poctivě chodila, ale učila jsem se jen ve zkouškovém a pak na státnice. Naši ještě chtěli, ať si udělám doktorát, dokud byl můj BM na vojně, že na to budu mít čas, to jsem si vzala na učení 14 dní dovolené v práci a šprtala jsem se 14 hodin denně. Jsem absolutně bez ctižádosti, takže v práci jsem nikdy nedělala žádnou vedoucí, žádnou kariéru, bylo mi to zcela cizí. Chtěla jsem pracovat maximálně 8 hodin denně, i to mi přišlo až nad hlavu. Naši tedy vedoucí místa zastávali, ve středním managmentu. Jediný, kdo se v práci celkem vyšvihl, byl BM, ale ani ten nedosáhl nějakých vyslovených špiček. Moje děti se na ZŠ celkem flákaly, měly i trojky, dcera měla milion zájmů mimo školu, ta jí v tom překážela. Ale vystudovala bez potíží SŠ i VŠ, vůbec jsem jim nemusela s ničím pomáhat, v podstatě jsem se o jejich studium vůbec nezajímala. Práci mají oba dva dobrou, syn postupuje i v kariéře, ale taky nic zasadnez špičkového.

sedmi a dcera pokračuje ve vaší tradici nebo má pokřivené geny po partnerovi?
promiň, ale tohle je děsivé a musí (muselo) být strašně těžké vyrůstat v tom, že pokud ve své kariéře nedosáhneš na strop, tak jsi vlastně prohrála a nejsi dost pilná a dost dobrá fakt nikdo ve vaší rodině nebyl v průměru? třeba jen náměstek nebo jen podnikový právník, jen lékař, ale ne primář?
žádný prach na vršku linky, žádná nenaklizená komora?

Moniko, však to píšu, jasně, že bychom ho podporovali taky, ale asi by nám to nebylo zdaleka tak blízké, jako tohle. Teď vlastně i my sami často vymýšlíme nějaké výlety kolem vlaků a sledujeme, co se kde na železnici děje. Kdyby ho bavil třeba fotbal, tak by tam to sdílení asi nebylo takové, jsme absolutně nesportovní typy. Nebaví nás žádný sport provozovat, ani na žádný koukat...

TaJ,jsem přesvědčená,že kdyby syna bavil třeba basketbal, šachy nebo sborový zpev,podporovali byste ho taky a nevadilo by Vám s ním jezdit,taky byste to mohli spojit se svými zájmy ...