 
	
	| TaJ | 81121 | 
|   | 11.8.2024 22:27:31 Moniko, jo, my třeba odmalička jezdíme se synem za vlaky po celé republice, často jsme čekali někde u kolejí i několik hodin, než pojede to, na co čekal, částečně tomu přizpůsobujeme i dovolené apod., ale nikdy jsme to nepovažovali za oběť, ani já, ani manžel. Zčásti proto, že nás to vlastně začalo taky bavit a zčásti proto, že jsme to pro něj rádi dělali, když jsme viděli, jak je při tom šťastný a spokojený, že si díky tomu našel kamarády apod. Ovšem kdybychom měli takhle jezdit kvůli nějakému sportu, tak bychom to oba vnímali spíš jako oběť, byť bychom to pro něj samozřejmě udělali, pokud by tím žil a byl v tom dobrý. Sport nám není blízký ani jednomu. Vlaky nás baví a navíc se to dá krásně propojit s cestováním a poznáváním, takže ve finále si každý najdeme to svoje. | 
| Monika | 123907 | 
| 11.8.2024 21:39:46 Ropucho,tohle je ale strašně individuální - někdo ježdění po republice kvuli zajmu dítěte považuje za oběť, kterou více či méně rád přinese, někdo ne, ale někdo to vůbec za oběť nepovažuje - udělá to velmi rád pro dítě a těší ho to.A pak jsou taci, co tlačí dítě do zájmu vlastně hlavně kvůli sobě a naplnění svých potřeb a obětí je vlastně to dítě. Okolo sportu se pohybují celý život a viděla jsem kdejake případy. | 
| Čumča. | 160024 | 
|   | 11.8.2024 19:53:38 Lído, je dobré mít dohled.  Manžel jednou řekl mé rodině: "Takže se zvedáme, takhle s ní mluvit nebudete, branka je tamhle, odchod." V klidu, bez křiku (to by měla Ropucha radost, posledně tu psala, že je nedůstojné křičet)  Strejda byl dotčen maximálně, skoro ho kleplo, jak jím lomcoval vztek, bylo vidět, že s ním takto nikdo nikdy nemluvil.  Manžel se pro svou rodinu taky vždycky mohl přetrhnout, byl vychován v módu že muž ženám slouží, odnaučil se to až ke třicítce  Dost se mi ulevilo. Nesnášela jsem, jak se s nimi přepne do servilního módu. Ale to, když se vůči někomu vymezíte, je strašlivě zásadní, kruciální moment. Když muž mému strejdovi zavelel, za chvíli seděl a pochyboval, prý: "Udělal jsem dobře? Tys to takhle nechtěla, viď? Neměl jsem se do toho plést. Všechno jsem zhoršil.  " Umět se rázně vymezit, když to vůbec neumíte, vůbec vám to není vlastní, a nikdy jste nesměl, je jako překročit vlastní stín, neskutečná dřina. Já na to: "Zhoršil, ale bylo to moc hezký, blbá je ta situace tak moc, že už je jedno, když to bude od teď ještě o něco blbější, jsem ráda, že ses mu postavil." | 
| Lída+2 | 28136 | 
|   | 11.8.2024 19:28:54 Takto to na vesnici  fungovalo.  Od cca 7 let dovařit oběd a postarat  se ovsechny mladší.  A to i sestřenice.  A když  dospělý dorazili  domů  a ty mrňata nespala,  byl sekec  mazec  a to doslova. Já se starala  půl prázdnin  o sestru 5, sestřenice  později dvě.  V 9 letech dopoledne, oběd, dát je spát, sestra 7, sestřenice 4 a 1 rok. A když odpoledne přišla babička v 13h zjistila, že nespí, tak mi nařezala varečkou. No druhý den spali, celý dopoledne jsem je honila kolem zahomenky. Ani jedna si to nepamatuje. ( oni tři jsou dost sobecké, takto je to asi správně) hlavně, že vůbec neví co jsem jim dělala. Dospělí řešili hospodaření. A teta se strejdou v té době byli v Chorvatsku na dovolené. Já je tak nenáviděla. A když později ta nejmenší sestřenice okolo4-5 roku ječela u každé bouřky, tak to jsem se na ty dva zlobila ještě víc. Nacpali je k nám na dva měsíce. Pak jsme se odstěhovali, když mi bylo 13 a mohla jsem mít normální léto. Jako všichni okolo. Dá mi hodně práce být sobec, naštěstí manžel to hlídá, když má pocit, že stačilo tak něco utne. A rozhodne on. Za což jsem mu vděčná. ( mám pocit, že občas najedu na mód: zase jsi se málo snažila . Jsi úplně k ničemu. )holt 13 let práce ve vás zanechává tohle. Jinak to asi nejde, aby ta dětská práce nenechala nasledky. Kor když probíhá 13 let kritiky. | 
| Inka ..|-.|-.-|.- | 141843 | 
|   | 11.8.2024 19:15:07 Tak zlý to naštěstí u nás nebylo. | 
| Roya | 111257 | 
|   | 11.8.2024 19:13:00 Děkuju všem za reakce, já také věřím, že nepopírat sebe znamená dělat věci takové a tak dlouho, dokud jsem s tím sama v pohodě nebo mi to přímo dělá radost, jinak je to cesta do pekel. Ale je jasné, že někdy je to spíš rozhodování "co bych si vyčítala víc" - když se třeba člověk stará o miminko, které vůbec nespí a člověk je vyčerpaný - pak volí mezi tím spát a nechat miminko neuspokojené, nebo popřít sama sebe a uspokojit miminko. | 
| Roya | 111257 | 
|   | 11.8.2024 19:07:59 Lexi, to není jiné téma, to je jeho součást. Opravdu je to popírání sebe sama. Předstíráním si podle mě člověk jen zavaří do budoucna, když ten druhý má pocit, že je to tak, jak to dělá, dobré.  Připomnělo mi to mě a boty - jako dítě jsem boty dostávala k narozeninám nebo vánocům, aniž bych si je předem mohla zkusit (protože dárky musely být překvapení). A protože jsem věděla, že máme málo peněz, tak jsem rodičům neřekla, že mě ty boty tlačí, a celou sezónu jsem v nich trpěla. V dospělosti už jsem dotyčného dárce laskavě, ale upřímně informovala o tom, že mi něco nepadne, nebo se mi nelíbí, nepoužívám to - aby už mi to příště nedával. Kdybych předstírala radost, tak bych mohla té samé nechtěné věci čelit opakovaně :). | 
| Čumča. | 160024 | 
|   | 11.8.2024 19:00:46 nepředstírám  příroda ženské orgasmy nepotřebuje, mužská vyvrcholení ano (kvůli reprodukci), proto s tím pánové nemají problém - a četla jsem, že to pánové skutečně nikdy, nikdy nepochopí, že to ženy mají jinak, víc provázané s psychikou jestli to opravdu, opravdu nechápou, tak to asi nějaké to vystoupení hodné Thalie chce  | 
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 39806 | 
|   | 11.8.2024 18:56:38 To je zvláštní, ale já v 90. létech naopak dospívala v tom, že předstírání orgasmu u ženy je hloupost a vlastně to bylo spíš ironizováno   | 
| Ropucha + 2 | 120300 | 
|   | 11.8.2024 18:47:25 Inko, tak třeba transport dětí tím způsobem, že rodiče každý nebo téměř každý víkend křižují republiku a tráví dny na nějakých stadionech, je v mých očích sebeobětování a nedělala bych to. Děti jsme v zájmech podporovali, transport občas v nějaké míře zajišťovali, ale podřizovat drtivou většinu vlastního volného času zájmové činnosti dětí, k tomu ochotná nejsem. Podobně s podporou ve studiu, asi bych nedokázala studovat krok před dítětem a pak to do něj hustit, jak někteří rodiče dokáží. Naše děti asi vyrostly a vystudovaly na ten vnitřní motor a vlastní schopnosti. Méně schopné děti by se mnou měly smůlu, nejsem sebeobětující matka tlačitelka. | 
 Rybářský denČeské Budějovice
Rybářský denČeské Budějovice   Povídání o bylinkáchChrudim
Povídání o bylinkáchChrudim   Tvořivá hra pro nejmenšíŽďár nad Sázavou
Tvořivá hra pro nejmenšíŽďár nad Sázavou   Vítání sv. MartinaBlansko
Vítání sv. MartinaBlansko   Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město  Další akce nalezte zde
 Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997 Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997 Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997 Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997 Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997 Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997 Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/ Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997 Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997 Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.