Diskuze : Hlavní : Umělé oplodnění

vznikají takto chiméry jen u dvojvaječných dvojčat, že?

Hele, co myslíš, může se ten genetický mišuňg projevovat nějak i psychice člověka? Nebo já nevím, jak mám tu otázku vyjádřit.

jasně, tomu rozumím

ale pochopila jsem to správně, že bez toho dovyšetření prostě můžu mít dítě, které je po všech stránkách dítětem sourozence mého muže?

Jinak mne fascinuje víc možnost, že mohu být matkou dětí své nenarozené sestry

a úplně nejvíc možnost, i když ani netuším jak statisticky málo pravdepodobná, že se narodí dítě, které je biologicky potomek dvou nikdy nenarozených lidí , morbidně mne to uchvátilo ta představa

Otázka je, jestli by to třeba nebylo lepší - pro Tebe a/nebo pro děti
Já se narodila, když mojí mámě bylo 19. Když jí bylo 24, měla už děti 3. Nepovažuju se za nijak zralejší matku než byla ona, i když jsem první dítě měla až po 30 (nedobrovolně, ráda bych ho měla dřív, ale nebyli lidi).

mám deti, první z mladické nerozvážnosti, tedy ochoty hledět do budoucna s jistým optimismem plus si pamatuju, že jsem se říkala, že jsme výsledkem dlouhé řady generací a generací a generací, které prošly ledasčím a přežily často asi nepředstavitelné věci, takže není důvod v tom nepokračovat. Druhé dítě už jsem měla víc racionálně, aby první nebyl jedináček a třetí náhodou. Miluju je všechny a čím dál víc se bojím, čemu budou vystaveny. Už to s těmi útrapami, které generace předků přežily až k nám, nevidím tak teoreticky ; asi mi s věkem roste představivost.

Rozhodně se o ně bojím, čím dál víc se bojím, že přijde chvíle, kdy mi budo zazlívat, že jsem je vrhla do světa ... kdybych ted deti neměla, tak bych těm neexistujícím dětem prokázala nejvíc lásky tím, že bych nešla na reprodukční kliniku

NikaREJ

prosím, co si pod pojmem minimální stimulace představit? Že se žena tolik nestimuluje tak, aby uzrálo tolik vajíček (takže to předpokládám není tak náročné ani zdravotně)? Díky.