Diskuze : Hlavní : Umělé oplodnění

jentak,
jj, moje máma měla ségru jako druhé dítě ve 33 letech a byla v porodnici (rok 1983) bezkonkurenčně nejstarší, kromě ní to byly samé holky 18 - 20.
Dneska ve 33 letech spousta žen dítě zatím vůbec nemá, i když ho "časem" chce.
Řešit v reáliích roku 2017 kdo má jak starý rodiče mi přijde fakt praštěný, to ať se na mně nikdo nezlobí.

Už od puberty jsem věděla, že nikdy nebudu moct mít děti. Našla jsem si muže, kterému to nevadilo a spokojeně žili. Po 12 letech jsem najednou nečekaně otěhotněla. Bylo kolem toho hodně překvapení, slávy... Neřešila jsem věk svůj, ani svého partnera (o 14 let starší). Léta běžela. Syn začal chodit do školy a jednoho dne přiběhl domů s očima na vrh hlavy "Maminko! Maminko! Víš, že jsi ta nejstarší maminka na světě?! Kolik je tatínkovi, to jsem raději ani neříkal". Ukázalo se, že se děti bavili o věku rodičů a já byla starší, než leckterý tatínek. Přitom já rodila v 37 letech, což nepovažuju za tragédii.

Proč to píšu? Myslím, že děti věk rodičů dříve či později celkem řeším. Syn se teď klepe z toho, že tatínek půjde za 2 roky do důchodu (musí, v jeho práci se nedá přesluhovat). Upřímně si neumím představit porodit ve věku 50+. Na děti to musí mít velký dopad.

Jo máš jiný přístup. Jen ze smíření není špatně. Když jsem po přechodu a partner/ka ze zdravotních důvodů nemůže. Je to smutné a smířit se není špatné . Někdo ne Ok. Uměle v šedesáti je pro mě velmi špatně a ne kvůli tomu, ze se dítěti budou smát.

To, žes to nezažila, neznamená, že to nezažil nikdo jiný a že děti věk rodičů nikdy nehodnotí.
A mladý může, starý musí, takže pro dítě je lepší mít mladé rodiče.

Libiku, protože si uz lidi nedovolí říct babička přišla pokud si tím babička nejsou jistí.