Diskuze : Záliby : Turistika

Jednou jsem v Tv viděla pokus, jak lidem zavázali oči a na veliké prázdné ploše, kde nebylo hmatem jak se orientovat, jim řekli, ať jdou pořád dopředu. A ti lidé chodili v kruzích.

No, ale já chápu, že se dá takhle ztratit.Jen na to koukám, jak si vymyslel nachlup stejnou zápletku King. V té knížce se mi to teda místy zdálo poněkud přehnané, ale vidím, že ne. Právě ten King to dobře popsal i s tím jídlem. Paní je mi líto. Jenom když jsem četla ten článek, překvapila mě ta shoda. A to, že v takových horách američani chodí čůrat tak daleko od stezky. Já ani v té oboře nejdu z dohledu cesty. A taky bych apelovala na ostatní, co mají orientační nesmysl jako já, aby se nestyděli a radši někoho "vyfotili" zadnicí, než bloudit.

Já úplně chápu, že se někdo ztratí v lese, v nepřehledným terénu, kde nejsou žádný orientační body. Člověk se párkrát otočí, a vůbec neví, kde je.
Pro mě je to situace naprosto uvěřitelná, chudák žena měla prostě smůlu a taky podcenila situaci, když se vydala sama. Ale je mně jí líto.

Asi ne, když to ta paní empiricky ověřila. Jasně, že se ze zeleně nepřežije dlouho, ale kdyby se mě někdo zeptal před tím článkem, tak bych tipnula víc, než 26 dnů. Doufám ale, že to nikdy nebudu muset zkoušet na vlastní kůži.

Ale já nic nesrovnávám. Já jen nechápu, proč někdo leze tak daleko od stezky, že ji nenajde. Já buď čůrám hned u chodníku nebo se rozhlídnu, zalezu 2 kroky mezi keře, otočím se čelem vzad- čumím na cestičku a čůrám. Předpokládám, že v lese v Maine není provoz jak na Václaváku a když nemám parťáka, tak bych se i u cestičky vykadila a exkrement listem odfrkla do keře (nás vždycky varovali, ať se nepouštíme sami do přírody, že když se jeden zraní, druhý mu buď pomůže nebo zavolá pomoc). Paní je mi líto, já jsem schopná zabloudit kdekoli. Manžel si vždycky myslí (i po 20 letech, co jsme spolu), že ho zkouším nebo si dělám prču. Jakmile je rozcestí, vydám se blbě. Když se zarazím a řeknu si, že já bych šla vpravo, tak určitě je správně vlevo, nabeton jsem chtěla jít dobře původně. Bloudím i v našem městě, které mám projeté milionkrát. Jezdím třeba 10 min., přitom kdybych nebyla mimoň, jsem tam za minutu. A jednou jsem po velké kalbě zoufale jezdila 4 hodiny metrem a nemohla se trefit na správnou stanici No a právě proto bych sama nikdy nikam nešla a už vůbec bych nepoodešla ze stezky.