Diskuze : Záliby : Divadelní představení

Díky! Já tu někde něco zahlídla a už nevím, kde. Kámoška je na pár měsíců v Čechách, neví, na co jít.

Senendra, já mám podobnou roli 😀 a navíc kolegu, co taky rád chodí do divadla, takže se doplňujeme.

Teď pod stromeček dostane rodina různé lístky.
Dalo mi velké úsilí sehnat lístky na Cimrmana, Dobytí severního pólu.
Chtěla js jít s manželem.
Bohužel jsem dn3s zjistila, že je to v den konání voleb a já budu ve volební komisi jako zapisovatel. To MW mrzí hodně, ale syn bude nadšený, že půjde místo mě

"Mladá jsem chodila do kina pořád."

A jo vlastně Cestou do/ze školy jsem s partou spolužaček přestupovala na Muzeu, takže na Václaváku jsme byly takřka denně. Do kina jsme chodily hodně často. Zvláštní bonus mělo kino Hvězda, protože bylo nonstop. Člověk přišel, kdy chtěl, třeba v půlce filmu, zaplatil cca 5 Kč za vstupné a mohl zůstat celý den v kině. Hojně jsme to využívaly, když jsem se občas ulily ze školy a venku byla zima.

Jeden rok to tak blbě vyšlo, že v těch největších mrazech dávali O princezně Jasněnce a létajícím ševci. No ale co, bylo tam teplo a stálo to bůra, tak jsme zašli třeba 3x v týdnu a ještě o víkendu. Takových, jako jsme byly my, co se tam chodili posadit do tepla, bylo asi víc.

Jenže vedení kina to vyhodnotilo tak, že je to mimořádně úspěšný film (jak nám potvrdila i pokladní), a tak ho furt prodlužovali na další a další týdny

Do kina jsem chodila od dětství. Na odpolední dětská představení za 1-Kč. Chodila tam vždycky taková malá snědá babička - sama, a seděla na tom samém místě. Vlídně se usmívala, jakoby si vybírala, které dítě si zavře, vykrmí a následně upeče.
Do kina jsem chodila hodně a často. Pokud jsem sehnala lístky. Lístky jsme si zamlouvali nebo museli stát dlouhatánskou frontu a klepat se, zda lístek bude. Dost často bylo natřískané kino, lidé seděli i na schodech či stáli. Uvaděčka svítila baterkou a napomínala neukázněné. Kino bylo v každé vesnici. Jó, to byly časy.
Teď už do kina nechodím. Někdy tam byla zima, někdy tak málo lidí, že se nehrálo, někdy tak moc lidí, že jsem půlku filmu neslyšela, někdy to řvalo tak, že jsem neslyšela po kině... Už mě kino nějak neba, navíc bych musela někam jet a pak být třeba zklamaná. Na filmy mám vkus náročného filmového diváka a poslední dobou bylo lepší si filmy nejprve prověřit a pak pustit v klidu a teple domova.

Chodila jsem celkem často i nějaké předplatné jsme mívali. Ale postupně jsem se tak otrávila tím "novátorstvím" klasických děl, že nechodím skoro vůbec. Teď tedy poslední roky byl důvod pandemie.


Jak tu někdo psal wc prkénko na krku, tak to je ono. Já zase zažila ve Stavovském lezoucí herce přes řady sedadel, sundavající si tam ponožky a mávající s nimi, k tomu pojídání buchet a nabízení divákům. A když mi na dalším představení přiletěla na hlavu rulička papíru, protože je zábava v klasickém divadle na klasickém díle házet po divácích toaleťák, tak jsem si řekla, že toho bylo tak akorát. A to nemluvím o tom, jak se pořád svlékají. Když se stará Janžurová rádoby progresivně tiskla k obnaženému mladšímu herci, tak jsem ji litovala a bylo mi za ni trapně. Na striptýz jdu do baru, ne do Národního na ruskou klasiku. Ještě bych to pochopila na malé alternativní scéně. Ale v Národním, Stavovském? Kam jinam jít na klasiku?

Z divadla má být zážitek povznášející a ne že jdu domů nas...á, pardon my french.