Diskuze : Drbárny : Skoro dvojčata - děti krátce po sobě

no, tak to jo. ja to mam totiz dost podobne, vstavam v 5 a pracuju,nez se dite probudi.ZA jeho bdeleho stavu jsem pradlena, kucharka atd. a muj cil dne je utahat ho, takze kdyz usne, zase muzu pracovat. Nastesti velky deti jsou samostatny.

Loro, fakt nechapu. Ja mam doma tri, 8, 13 a 16 mesicu, do toho prace, konicky a fakt nekdy padam na hubu. nenudim se nikdy.Ale je fakt, ze jakmile je klid, hned se venuju tomu, co me bavi. Vazne smekam.
Chlap mi jezdi vecer, casto nespi doma, doma = barak a zahrada.
Jak to delas? je nejakej figl, co neznam?

Jájo,seš v pěkné depce,zkus to ted aktuálně neřešit,pár dní,já vím,lehko se to říká,ale prostě vidíš ten šok a všechen ten zmatek,který by nastal....kdyby...
Ale sama víš,že všechno se nějak nakonec zvládne...U nás je situace obdobná,naši 1,5letí dvojky většinu dopoledne u mě prostojí a pronadávaj či prokňourají,že u nich nesedim anehraju si s nima v kuse...ale vidím,že každý týden navíc je to lepší,ale je pravda,že jsou to pořád mimina,ale taky je pravda,že těch 8m u vás holky udělaj obrovský pokrok...Já bych to tak černě neviděla-miminko bude zpočátku dost spinkat,bude moct v zimě spát na zahradě v kočáře,a když ne,budeš ho nosit v šátku, s holkama se budeš moct vydat někam do MC-zvyknou si na děti,třeba tam mají i hlídací školičku na dvě tři hodinky tam budou moci zůstat...mimi budeš moct nakojit kdekoliv...
Ono taky záleží na každé z nás,jaká jsme ...takže to každý vidí jinak,někdo se hroutí s jednoho miminka,neví,kde mu hlava stojí dva roky,některá mamina je akční,zvládá práci,tři děti a je ok...jiná ne... a hlavně,ty jseš ted zvyklá na pořádněj záhul s holkama,tak to vidíš ještě černěji než to bude
Držím palce,myslím na Tebe

Jájo, držím pěsti

S mudr to proberte, tvoje zdravotní problémy by mohly být komplikací. Ono je to hrozně těžký, kéž by člověk dokázal dohlídnout do budoucnosti.

Já mám neplánovaně děti po 15 měsících, a i kdyžj sem o potratu neuvažovala, smiřování se situací lehký nebylo - je fakt, že starší udělal za dobu těhotenství neuvěřitelný pokrok, prvního půl roku mladšího jsem byla v rauši hormonů a vše mi přišlo snadný, ale mám obrovskou pomoc manžela a i tak byly chvíle, kdy jsem brečela vyčerpáním. A to je starší hodné poslušné dítko, i mladší je takový většinu času.

No, já si říkám, že příroda a osud ví, co dělají ... ale jde i o tebe a o ty děti, který už máš, ty už tady jsou a potřebují tě taky.

Jájo, já tě chápu.

Ono se snadno řekne - jdi to toho...jenže každej má jiný startovní podmínky.

Kdybys měla ochotný babičky, třeba, co by pohlídali, případně peníze na paní na hlídání nebo úklid, tak je to taky jiný.

Ještě - já mám dvě známé, co chtěly tři děti. Když bylo starším kolem 5 a mladším kolem dvou let přišly do jiného stavu - s jedním dítětem. Jenže následně se právě ukázalo, že ty prostřední děti jsou "problematičnější na péči" a nastal dost problém. Vzteky, nemluvení, do tří let na plenách, vzdorování nočníku, taky potřeba používat kočár, protože prostřední děti obou neposlouchají, prostě se vyvíjejí trochu nestandartně...a máma před porodem s "bubnem" už neměla morál celkem nic řešit. A ted má do toho ještě malý mimino.

Takže když se budeš rozhodovat, bud připravená "na nejhorší" pak můžeš být jen mile překvapená.

A sílu vašeho vztahu a manželovu ochotu a možnost ti pomoct zvaž taky. Ne každý vztah ustojí velkou zátěž. A ne každý chlap může a chce pomoct. Ty bys v tom podle toho co píšeš jinak lítala úplně sama, což si nedovedu moc představit.