Diskuze : Drbárny : Skoro dvojčata - děti krátce po sobě

Xypetulko, tak to máš úplně stejný věkový rozestup mezi druhým a třetím dítkem jako já. Ale u nás pak přišlo ještě čtvrté a páté;-)))). Třetí dítko jak povyrostlo z miminka se mi zdálo tak osamělé, že jsme mu toho parťáka ještě museli dodat...a páté se nám nějak vymklo z rukou .


Ptala jsem se proto, že první dvě mi přišly naprosto v pohodě....ale poslední dvě dítka mají odstup 2 let téměř přesně a náročné to bylo hodně, protože bylo těhotenství hodně náročné a skloubit to vše dohromady bylo opravdu vyčerpávající.

Já mám také - bez legrace - pocit, že největší stres jsem zažívala, když jsem měla jen jedno dítě ... nelam si s tím hlavu, možná si na sebe příliš náročná .. kamarádka se určitě také opožďuje, tak to prostě s dětmi chodí...

nevím proč by se do tebe měl někdo pouštět? hlavně aby jsi ty byla spokojená!! prádlo ze sušáku ještě nikdy neuteklo, nádobí se neumylo a oběd se sám taky neuvaří, to vše jde odložit, ale prcka odložit nemůžeš... užívej si s malým, dokud to jde, přijde do věku, kdy bude od tebe "utíkat" a ty budeš se slzou v oku vzpomínat, jaký to bylo, když si nemohla vařit, protože si chtěl malej hrát
já osobně si radši vezmu k jídlu rohlík a hraju si s holkou než abych v 10 zapadla k plotně a vyvářela kdesi cosi... všechny práce udělám, až přijde manžel domů a o holku se postará, ma pak klid a všechno jde mnohem rychleji..

Maryl proč by se do tebe měl někdo pouštět.Taky hodně záleží na povaze dětí a věř tomu, že kdyby to druhý přišlo tak se s tím porveš a nejadnou zjistíš ,že to jde, protože musí.Tak zatím si užívej prcka a netrap se nad tím jestli máš uklizeno , navařřeno, nejdůležitější je to malé co Tě potřebuje a že uklidíš a uvaříš později, no co , svět se přece nezboří, ne?Hlavní je spokojená máma

Ahoj Aghi - zdravím! Přečetla jsem příspěvek od tebe jedním dechem a musím říct, že je to u nás totéž, tj. starší je hyperaktivka na kterého nic neplatí, takže to bylo u dr. stejné jako u vás, když vyšetřovala jednoho, tak druhý ničí váhu, leze do lék. věcí atd. Někdy fakt na mašli, říct si slovem nedal a zasáhnout ručně nešlo. Je to nepatrně lepší teď když má tři a třičtvrtě roku, ale že by to bylo výrazně lepší, že by poslechl tak to snad ani moc ne. Takže jak se říká, že to bude lepší, tak to asi platí jen pro sourozence, kteří jsou oba "normální děi" které si dají říct, ale nevím, u nás zlepšení zatím moc není, prostě hyperaktivní starší je hyperaktivní pořád ikdyž jinak. A mladší šíma je hodnější, ale zase není žádný andílek a opakuje vše po bráchovi, který dělá co nemá ikdyž nesmí, protože by musel být nestále "na provázku" jinak neposlechne. Mě se snad i zdá, že to nejlepší bylo ten první rok, co jsme měli obě děti, do toho roku mladšího, kdy nám ještě alespoň neuměl sám odejít a dali se tím pádem uhlídat. Teď mi venku utíkají každej na jinou stranu, auta neauta
Přeji vám hodně štěstí a zlepšení