Diskuze : Zdraví : Děti v nemocnici

"se časem na naši éru bude vzpomínat jako na dobu "traumat z dětství" a zároveň doufám, že dějiny poposkočí a začnou se na lidský život dívat jaksi komplexněji"

obávám se, že ten trend je opačný... všechno, co se děje dnes, je součástí traumat našich dětí... dnes je doba, kdy je trauma už i to, že holčičce někdo řekne holčičko... už jen moje přesvědčení, že člověk má povětšinou buď mužské pohlaví nebo ženské, působí trauma jiným lidem (a vlastně to ani nemusím nijak prezentovat, stačí, že tomu věřím)...
traumata způsobuje naše smýšlení, konání, vlastně asi celá naše existence

Rigel, dospělí, kteří se nepřekonají, tak prostě nejsou ošetřeni, na tom není co řešit. Proti tvé vůli ti můžou být poskytnuty zdravotní služby jen v případě, že je ohrožen tvůj život, případně když ty ohrožuješ jiné. Dělat ti násilím preventivní gynekologickou prohlídku fakt nikdo nebude (resp. šlo by o trestný čin). A nic násilného by se nemělo dít ani u dětí, přidržení v určitých situacích se dělá (podle mého) spíš aby člověk (dospělý i dítě) neucukl, třeba podvědomě. Držet násilím někoho, kdo nechce vyšetřit/ošetřit by se určitě nemělo, jenom u dětí se holt tolik nekouká na jejich vůli, ale na vůli rodičů - což je asi omluvitelné u malých dětí ...

medikuje se, jako ve smyslu, když se mi nechce na gyndě " vyskočte si na vyšetřovací stůl ? ( v dětství "vyskoč si na kozu " - nevěděla jsem , co to je a jak si na to mám vyskočit )
nebo když se mi nechce na křeslo u zubaře ? to jsem teda žádnou medikaci nikdy nezažila, u nás na malém městě. I před operací v nemocnici, když už na mě nervy hodně doléhaly - bez ohledu na to, že už to byla x tá operace téhož typu, nakonec jsem sestře řekla, zda by mi nedonesla něco na uklidnění ( protože jsem věděla, že takové prášky existují a možná mi pomohou překonat největší stres , než lehnu na sál )
rozhodně jsem nezažila, že by " se medikovalo" samo od sebe, a na požádání se medikovalo jen před celkovou narkozou.

-, řeč není o dějinách, ale o důsledcích konkrétních zážitků z dětství u konkrétních dospělých. Znám takových několik.

Rozumím, sama hodně podléhám strachu. Právě vidím, že u dospělého nebude taková tolerance v situaci že se bojí, jako u děcka. Nemyslím, že by můj strach byl menší v dospělosti, než v byl dětství. U dítěte je to víc omluvitelné . víc se čeká, že ho nějak překonám jako dospělá ( ostatně, čekalo se to i kdysi v dětství ), myslím, že děti mají větší možnosti ) pokud se jedná o ten strach z nějakého zákroku