Diskuze : Hlavní : Kouření

Jj. taky jsem si na gymplu nezapálila ani jednou a jednou mě vyrazila tělocvikářka z hodiny, že smrdím (byla před tím pauza, kouřila jsem v předepsané vzdálenosti) a měla jsem ji neomluvenou.

S těmi ženskými máš pravdu.

V naší rodině kouřili celkem všichni, ale to tak, že chlapi se naskládali kolem stolu a vytáhli cigára, zatímco ženy myly nádobí ve škopíčku. A když měly hotovo, zdekovaly se na cígo někam do maštale na půlana než hlava rodu zavelí
(mluvím o pobytu u babičky a dědy)
Máma samozřejmě před tátou kouřila a kdykoliv jsme k nim jeli, nahulovala se do zásoby cestou v autě, vzadu seděly roztomilé děti

Co jsem starší a jak vypráví můj ještě starší manžel, zdá se nám, že různá doba má různá až hystericky propagovaná či zatracovaná témata. Třeba postoj ke kouření byl v různých dobách různý. Za první republiky to byla módní záležitost. Po válce postupně začali kouřit pomalu všichni, ale u žen se to na veřejnosti příliš netolerovalo. O škodlivosti kouření se vědělo málo a bylo to celkem všude povoleno. Kouřilo se běžně v kancelářích, v předsálí divadel a kin o přestávkách, na plesech a zábavách. Gymnázium, kam chodil můj manžel, mělo svoji kuřárnu, aby žáci nezamořovali záchody. Teprve v sedmdesátých letech, kdy nastal boom Husákových dětí a panelákových bytů s balkóny, se v některých rodinách, aby se nekouřilo dětem v bytě, začalo chodit kouřit na ty balkóny a ven. Dnes je zase až hysterické tažení proti kouření. Na miminko někdo foukne kouř, no, to je skandální. Že to stejné miminko dýchá někde u silnice, ale i ve většině oblastí naší republiky vzduch zamořený kancerogenními aromatickými uhlovodíky z aut a jiných zdrojů, o tom se již tak nemluví.

No je fakt, že v 80 letech bylo jediným veřejným prostranstvím, kde se nedalo kouřit, vnitřek vozu MHD.

Pamatuji si u druhého porodu, jak ležím na sále(v tehdy škodovácké) a z přilehlé místnůstky za hlavou se ke mně line vůně, docela jsem měla chuť

A v 90 letech (spíš koncem) mě poměrně šokoval velice známý právník, který zastupoval jednoho z mých šéfů a já nesla k soudu nějaký lejstra a on tam nejenže kouřil na chodbě, ale bez skurpulí toho vajgla zašláp na zemi (vedle popelníku), to bych mu, jako zapřísáhlý kuřák, jednu vlepila.

V tom případě bych to brala jako jeho problém a jeho neslušnost, asi jako kdyby někdo přišel v teplácích a zeširoka žvýkal.

Co se týče dopadu jednoho cigára na 500 pasivních kuřáků ve volném prostranství, tak si fakt nedělej starosti, že do roka ulehnou vedle váženého zesnulého.