Diskuze : Hlavní : Kouření

Kouřím v bytě, kde je jedenctileté dítě, v kuchyni. Nejsem pravidelný kuřák, ani silný, ale občas si dám. Trestné to není a myslím, že není moc pravděpodobné, aby dítě po tom bolelo břicho.
Mnohem spíš byh to u zakladatelčiny dcery tipovala na nějaké psychosomatické příčiny. Dovedu si představit, že malému dítěti by mohlo být zle v opravdu silně zakouřené místnosti, ale těžko ex post.

To těžko.
Spíš bych zapátrala v psychosomatice - jestli se tam neděje něco, co dítě stresuje...

Tak tam bych dítě nepustila a hotovo.

Jentakj, ve vší sympatii, zacházíš do světa, kde nic ošklivého nesmí být. Představ si, že lidi taky marodí a umírají a týká se to každého z nás.

Já bych možná časem podpořila nějakou rozumnou protikuřáckou argumentaci, ale hroutit se z tělesných projevů koholiv je poněkud krátkozraké. Zhruba v roce 2009 mě navštívila v práci umírající kamarádka (rakovina vaječníků). Neznalí příběhu si mohli myslet, že je to nějaká bezdomovkyně (bylo jí hodně velké šatstvo a holou hlavu skrývala pod nějakým jakože sárí), v obličeji byla přepadlá a sotva vlekla nohy. A taky si to mysleli a blbě se na nás tvářili. Dost prekérka, viď? Nevěděla jsem, jestli je horší jít jim vykládat, že je smrtelně nemocná nebo je nechat pvýšeně ohrnovat nos. Co myslíš ty?

Buchli, už tedy 3 hodiny nekouřím, ale zase neblázni. Proč by poblití a podělaní začínající kuřáci pokračovali v nastaveném kurzu, když by je to takto semlelo?

Já jsem vzdorokuřák z internátu, kde jsem na pokoji byla s takovýma kravkama-šprtkama, že jsem se halt musela vymezit, k tomu mé doteď nejlepší kámošce tehdy umřela maminka, takže jsme kouřívaly spolu na břehu Vltavy a koukaly na vlnky... Ani jedna z nás do nich nevrhala šavličky či bobky..