Diskuze : Hlavní : Kouření

"Anett - já si ze svého dětství nepamatuju kamarády, kteří by smrděli kouřem. A ani se nekouřilo v domácnostech dětí, se kterými jsem se navštěvovala."

Mám stejnou zkušenost.
Ono to prostě dětem z kuřáckých rodin připadalo normální a myslely, že to tak bylo všude.
Ale ono to tak zdaleka všude nebylo.
A naopak i dneska jsou kuřácké rodiny a jejich dětem to nejspíš také připadá normální.

Kahlan, já se právě snažím vyvrátit ten mýtus, že jsme v dětství všichni vyrůstali v zakouřeném prostředí a nic nám to neudělalo. To vůbec není pravda.
Myslím, že to tehdy bylo dost podobné, jako dneska - někdo nekouřil vůbec, někdo jen v ústraní a někdo všude, i doma a před dětmi.
Kouření se vytlačilo z některých veřejných prostor a hlavně z pracovišť, ale pro děti je situace pořád stejná nebo hodně podobná.

Také mi to vrtá hlavou. Máme super kamarádku (starou paní), za kterou rádi chodíme, ale rovněž je silná kuřačka. Když k ní přijdeme, tak jdeme do vyvětraného, ale během naší návštěvy kouří, chvílemi se odvětrává... nicméně je to divné, ale ani jedno z jejích dětí nemá problémy s plícemi... přitom ona celý svůj život kouřila doma dětem pod nos a kouří i vnoučatům... Přiznám se, že sama jsem s tím měla obrovský problém k ní chodit a čuchat to, ale tak nějak jsem si zvykla - mám na výběr buď ji hodit přes palubu i když je super a nebo to brát tak, že když ji máme rádi, tak doufat, že těch pár hodin týdně, co u ní strávíme nebude mít velký vliv na naše zdraví
Ona sama říká, že v jejím okruhu valná většina podobně starých jako je ona kouří a kouřila - tenkrát se to dle ní bralo jinak a jinak se to bere i dnes. Ona sama říká, že dřív snad kouřili úplně všichni - až na úplné výjimky. To nedokážu posoudit, protože u nás se nekouřilo doma nikdy...

Pokud jde hodně "jiná" maminka se špinavým kočárem, z něhož se klátí tři roztomilé děti různého věku a zastaví u Hospůdky na Růžku, kde s nimi stráví obohacující odpoledne a večer, nebude to ta, co nedá dítěti lentilku (alespoň ne kvůli zdraví)

Běžné matky, co si taky někdy zapálí, si své děti nevyuzujou.

libiku, gratulací netřeba, jen ti pomáhám pochopit, proč i naše generace se dožívá ve zdraví dospělosti: není to navzdory vystavování kouři, ale v některých případech (a troufám si tvrdit, že nejsou zase tak ojedinělé) naopak proto, že jsme žádnému kouři vystavováni nebyli.