Diskuze : Hlavní : Kouření

Párkrát jsme šli z tahu rovnou do práce. V poledne jsem si zaběhla domů na hodinku zdřímnout. Dneska by mě to zabilo.

To jsem nikdy neudělala, pacienti by to nemuseli přežít , ani já, jsem medvěd od mládí.

Ve městě se to ztratí a učitelky chodí až na osmou (mámy kamaradky)

Evelyn, tak to jsem se vždycky hrozně styděla.
Lidi šli do práce, čekali na autobusy a my teprve z hospody, vždy jsem čekala, že potkám nějakou místní drbnu. Vždy jsem se snažila být uplně nenápadná a kupodivu jsem byla ještě nápadnější.

Huso, ne každý, kdo je v hospodě, blije na chodník. Já vím, že to nemyslíš špatně ani konktrétně na nikoho z nás, co vedeme občas "hospodské kecy", ale můžeš mi naznačit co tak mimořádného a kultivovaného při té kávičce nabízíš ty?

Zažila jsem stovky dobrých večírků, kde nikdo nezvracel a nikdo se ráno nestyděl, zpívali jsme , tančili, byla legrace, občas jsme se vzájemně svěřili s věcmi, co nás trápily, mnohokrát jsme šli nad ránem po tramvajových kolejích, svítalo a bylo nám čistě.. , dali jsme si držkovou nebo gulášovou v dělnickém bufetu a kafe na nádraží, jsou to vzpomínky na lehkost..

Nenutím ti to, ale trochu se mě dotýká tvé pohrdání.