Diskuze : Ostatní : Vánoce

Já jsem tady jednou psala, že mám doživotní trauma z první vánoční besídky své dcery
Spletla jsem si hodinu, s besídkou syna. A pak jsme to zjistila,nasedla v domácím, jeli jsme jako cvoci, manžel zajel v centru omylem do díry pro tramvaje, besídka kus vedle už začala, já byla bez sebe vzteky, věděla jsem,že na mě dcera, tříletá, čeká. Přijeli policajti, já tam nechal manžela vyběhla jsem a nejvyšší rychlostí, kterou jsme dokázala vyvinout jsme běžela do divadla.
Vběhla jsem s jazykem na vestě dovnitř,na podiu samý malý stromečky, zpívali, ale já už slyšela jen tři poslední slova.
Přesto, v tu chvíli mě dcera zaslechla, rozzářila se a mávala
A pak jsem viděla natočené vystoupení. Ona zpívala,ale celou dobu se rozhlížela a mávala imaginární mámě. Vždycky někam jinam.A úplně nejistá. Až pak, na tom konci.
Dodnes jsem jí neřekla,že jsem to nestihla.
A bylo mi to fakt strašně líto.

Na vystoupení dětí jsem vždycky hrdá matka (dcera ještě tancuje), syn vždycky vystupoval na vánočním klavírní koncertě, jednou jsem tam s ním i zpívala, teď chodí děti na mě .
Je fakt, že v době malých dětí jsem žila jejich zájmy, nemohla bych si dovolit 10 svých koncertů za prosinec + zkoušky na ně a do toho zumbu a aquazumbu, vedení svého kroužku, skoro nejsem doma.
Ale nic mi neuteklo, teď mám na to klid a nemám špatné svědomí, že mi utíká jejich dětství.

Mně zase nadělil mikuláš do punčochy kiwi - nevěděla jsem, co to je. Někam jsem to šoupla ze strachu, že se někdo dozví, že o mně pámbíček ví, jak jsem špatná - myslela jsem, že je to brambora. Samozřejmě rodiče pátrali, kam ta věc přišla, musela jsem se přiznat a odmítala jsem to ochutnat. Dodnes se mi vybaví ten pocit trapnosti, odmalička vím, že zlobivé děti dostanou bramboru a ten pocit nemůžu vyhnat, přestože je mi rodičů líto, že mi chtěli udělat radost.

Magrato, to je úděl výtvarníků, my hudebníci zase pořád nacvičujeme písničky/tanečky a chodíme někam vystupovat , ale mě to hrozně baví, jeden důvodu, proč tam jsem už 26 let.

Janinko, dočítám zpětně a velice tě chápu. Letos jsem se nevleka na akademii puberťáka. Ty jsi s dětmi sama? Já se snažím ty akce občas na někoho delegovat, nebo přijdu na závěr a pak to jdeme oslavit třeba kupovanou pizzou.

Jo a vloni tu zavedli novinku: ranní slunovartovou jogu na štědrý den. Nebylo to nic extra ezoterického, ale těch pár vět po cvičení prohozených se ženami byl prima. A mezitím "se" doma ozdobil stromeček... Doufám, že to letos proběhne znovu.

navrhovala jsem, jestli bychom nejeli 20.-27.12. na lyže a neprošlo mi to, podle manžela jsem sobec, protože vždycky nás bylo 10-13 u stolu s vysokým věkovým průměrem a staří by prý byli smutní, že na ně kašlem.
Takže můj největší dar pro všechny je, že jim to nesabotuju, bohužel mí rodiče jsou tak konzumní, až to bolí.