Diskuze : Ostatní : Vánoce

ne, a i kdyby, neodmaskovávala bych, to je hroznej zdejší zlozvyk

La Pepo, připomíná, ale nemyslím, že je tento model až tak ojedinělý. Ale každopádně tu budu číst ráda každou starou známou pisatelku.

Blanče, nás taky občas mamka vyslala vytřít chodbu na Štědrý den ( na patře 3 byty), případně ve čtyři odpoledne vytírala byt. Ale zase měla všechno připravené, pamatuju se, jak stály v kuchyni mísy a na sporáku jen pánvička a vedle připravený obalený kapr, aby se jen hodil do oleje. Takže ano, lehce se kmitalo, ale nijak drasticky, došlo i na tu procházku. Taťka se staral o kapry ( dostávali jsme živé) - v prádelně v suterénu je vykuchal, zbavil šupin a naporcoval a připravoval suroviny na polévku. Sedl si ke konferenčnímu stolku, pustil si pohádku a velmi pečlivě a zodpovědně krájel zeleninu na kostičky Pak ještě dával stromek do stojanu a jak to šlo, tak nechal zdobení na nás - dětech. Když jsme byly hodně malé, schovával ho v ložnici a z ní pak pašoval do obýváku. My a MM tuhle tradici pašování stromečku zrušili, když bylo dceři rok a půl a oba jsme chytli těsně před Vánocemi nějakou hnusnou virozu. Pamatuju se, jak jsem 23. odpoledne pověsila asi čtyři ozdoby a šla si odpočinout. Takže jsme byli rádi, že se 23. udělala, co šlo. A od té doby máme stromek ozdobený před Šťedrým dnem, aby Ježíšek věděl, kam ty dárky má dát.

A jinak mám vzpomínku, kterou si v sobě nesu asi 35 ( nebo trošku víc) let. Sestra chytla těsně před Vánocemi nějakou angínu, takže ležela v posteli a my jí obskakovali. Na ŠD ráno se jí udělalo lépe, takže MOHLA JÍST CUKROVÍ ( dokonce jí ho mamka přinesla), KOUKALA NA POHÁDKY a já musela mamce pomáhat. Jo, křivda z dětství jak vyšitá

To je taky dobré...
Já přemýšlím, že jsem asi ani žádný aha moment neměla (ohledně vánočních příprav)... Možná snad jeden z posledních roků ještě doma, už dospělá, kdy jsme s rodiči dokončili úklidový maraton v podvečer 23. a v té euforii, že máme hotovo, jsme ozdobili i stromek a udělali všechno, co běžně zbývalo na 24. a pak ten štědrý den byl opravdu krásný a klidný... V té době už jsem bydlela sice s mužem, ale ne vdaná a on si byl zvyklý brát směnu na vánoce, takže spolu jsme slavili dodatečně... Vlastní domácnost jsem měla naklizenou hned, ono co v dvoupokojovém bytě se sporákem v chodbičce, u chudých lidí bez krámů cukroví mě bavilo, stromek jsem měla ozdobený snad celý prosinec (umělý, netušila jsem, kam bych vyhazovala v praze živý), tak žádný stres další rok vlastně podobně, to už jsem nechodila ani do práce, takže sice těhotná, ale se spoustou času, dítě se mělo narodit 12.12. a do té doby jsem měla všechno nachystané, štědrý den jsem strávila porodem
No a pak už to bylo v rámci rodičáku, to se dalo zvládnout, a po nástupu zase do práce se holt muž zapojil výrazně více (ale to i v průběhu roku, tak to nevnímal nijak překvapivé)... A zůstalo to tak - spolupracujeme všichni... I když teda organizace a vedení je stejně na mně, což se projevilo hodně loni, kdy na mne před Vánoci padla nějaká únava a nechuť, ale pak se to zase rozjelo a vánoce byly zase v pohodě

Proč s takovým člověkem žiješ?
Co ti to přináší dobrého?