Diskuze : Ostatní : Vánoce

Rose,
asi podlehla, ale nezáměrně, jen mě to prostě přestalo bavit. A ty podmínky a detaily jsou jiné. Máma dělala doma dusno, na všechny řvala, jako by je trestala, že kvůli nim musí něco navíc, aby se neřeklo a ona to dělat přitom nechce. Já jsem musela od nějakých 12 let kmitat v kuchyni, prakticky postupně převzít celé to vaření, tak jsem pak navrhla, aby se aspoň salát dělal den předem a že prý to nejde, pak se to nakonec přece jen zavedlo. Ke konci, to už mi bylo 20, jsem dělala už úplně všechno a máma byla vzteklá už asi z podstaty, že jsou Vánoce. A leccos by podle podle ní udělala jinak, vyslechla jsem si, jak jsem pomalá a mám obě ruce levé. Že bych řekla, že jdu s kamarádkami na brunch a pak na trhy a na procházku městem a přijdu až na večeři, to si vůbec nedokážu představit, to by to asi hodně vybublalo.
Já jsem nikdy neřvala, o pomoc jsem si řekla, byla jsem odmítnutá jak manželem, tak dcerou, ta měla navíc ty kroužky a veřejné vystupování s nimi, tak jsem řekla, že co bude, bude a honit se nebudu. A doma byla čím dál míň slavnostní atmosféra, míň naklizeno, odbyté dárky odbytě zabalené, čím dál míň cukroví a výzdoby. A taky jsem se nehonila, jen jsem toho zvládala míň a míň. V klidu. Ale možná za tím byla nějaká pasivní agrese a vycítili to a dcera se začala chovat podobně a radši odcházela pryč. A pasivně agresivně se začal chovat i manžel, aby dal najevo, že tedy nejsou žádné Vánoce, šel se rýt na zahradu v kompostu nebo hnoji, kterého si v jiný den ani nevšiml a už to stejně mělo být i zaryté v záhonech, ale nebylo, a nanesl to i do baráku. Vždycky to byly zásadně takové hodně špinavé práce, které by asi nikoho jiného dělat na ŠD nenapadlo

Ale samozřejmě vyprávění o narození Ježíška znal, o Betlémě, třech králích a všem tom kolem, povídali si o tom ve školce, chodili jsme na vánoční výstavu, kde byly betlémy, zpívá se o tom v koledách...ale nespojoval to s tím Ježíškem, co nosí dárky. Takže nikdy neřešil třeba jak to, že malé miminko může nosit dárky apod.🙂

U nás byl Ježíšek taky tajemná bytost, pak dodáno nehmotná a nakonec to byla energie, láska, něco, co v nás probouzí tu potřebu vyjádřit svou lásku k ostatním dárkem, potřebou jim udělat radost... všechny děti tím postupně prošly bez pochyb, pořád to dávalo smysl... A taky jsme vždycky říkali, že část dárků nosí Ježíšek a část si dáváme vzájemně, takže už odmala kupovaly dárek pro nás a aby náhodou nezpochybňovaly Ježíška, věděly, že ten nosí dárky jen tomu, kdo v něj věří, ostatní se musí spokojit s tím, co dostane od ostatních

U nás ten Ježíšek, který nosí dárky, byl tajemná neviditelná pohádková bytost, vůbec to nebylo spojený s čímkoliv náboženským.

To skoro zní, jako bys podlehla podobnému scénáři jako tvá matka...
U nás bývala taky výbušná atmosféra, nic nebylo včas, nic dost dobře, makala celá rodina, tatínek nás driloval... Moje obzvlášť "oblíbená" disciplína byla vysávání jehličí, což z nepochopitelných důvodů probíhalo několikrát - když se přinesl stromek a rozvázal, pak když se nazdobil a pak znovu, když se přenesl na místo - nikdy jsem nepochopila, proč se nevysaje jednou na závěr a tak to bylo se vším... Nejvíc hádek bylo kvůli úklidu (později jsem pochopila, že šlo praveto příjezd babičky, která ho kontrolovala)...
Z toho pak vyplynula moje averze vůči předvánočnímu úklidu
A tak jdu primárně po atmosféře, dobrém jídle a zdobení, to mi jde, tam není žádný stres beztak si děti jednou nebudou pamatovat, jestli byl nablýskaný lustr, ale hádky by si pamatovaly napořád...a já zrovna tak