Diskuze : Ostatní : Vánoce

A přidám příběh, když bylo dceři asi 5 let a synovi tak 7, tak se jí snažil přesvědčit, že Ježíšek dárky nenosí, že to rodiče. A protože byli podnikaví, tak narafičili do pokoje foťák (první digitální kompakt, co jsme měli) a spustili kameru... Aby měli důkaz.

My jsme se snažili to netvrdit, ale nevyvracet. Na to tvrzení stačila naše rodina. Nám se to nelíbilo, ale chtěli jsme ať to samo odezní.

Jinak víte, proč je důležité mít umytá okna na Vánoce? Pokud ježíšek přiletí na tom světelném paprsku, tak by se o tu špínu mohl značně zranit. Taková difrakce Ježíška na mřížce

K Vánocům mám vůbec velmi smíšený vztah:

- Jednak doma to bylo období těžkých hádek rodičů.

- Moje MM občas velmi vypění.

- Kdyby se dávaly dárky jenom dětem, bylo by to príma. Ale vymýšlet dárek pro maminku tchýně, co bydlí se synem a snachou... Ono i pro naše dospělé děti je to blbé. Pokud jim koupíte pobyt, tak budou zrovna tam chtít jet a plýtvat svůj čas? Atd. Potřeboval bych aby celá rodina opublikovala dárkové seznamy.

- Z hlediska křesťanství bych si oslavu narození Krista představoval jinak. Byť určitě má smysl slavit vtělení (ale i zde lze diskutovat, zda vtělení je početí Ježíše z Ducha svatého, nebo narození).

Ale přitom ani sám nevím co chci? Aby Putin šel od válu, to mi nikdo nezajistí.

- To datum 25.12. bylo spočítáno cca ve 3.-4. století poměrně logickým algoritmem a je to jedno ze dvou možných řešení. (Když tedy přehlédneme posuvnost židovského kalendáře proti křesťanskému.) Bohužel ta méně pravděpodobná verze . Protože aby pastýři bděli u svých stád, tak ani v Judských horách nemohla být zima (Betlém je dost vysoko - přes 700 m.n.m.). V té době byly naopak stáda zahnaná do tepla. Dělají to na Blízkém Východě dodnes.

Rozhodně ale to datum bylo spočítáno dříve, než císař vyhlásil svátek Vítězného Slunce. Takže představa, že to křesťané napasovali na ten svátek je imho nesmysl, možná i opačně, že to mělo sloužit k potření křesťanství. (Pořád jsme ještě v době pronásledované církve.) A různí učitelé potom vánoce zavrhovali a schvalovali. Jedni prostě proto, že nechtěli mít nic společného s pohanstvím, druzí (sv. Jan Zlatoústý) proto, že mu přišlo, že to pěkně pasuje. A kdo jiný je Vítěz než Kristus a kdo jiný je Slunce spravedlnosti, než Kristus.

Jinak prakticky:

- My neděláme stromeček se svíčkami, jen se světýlky, doma jsme u mne v dětství kdysi několikrát hořeli. (Většinou jenom stromeček.) Už si to moc nepamatuju, ale myslím, že jsem aspoň jednou běžel za mámou, že mi hoří stromeček, byl jsem docela pyroman.

- Z kapra (neměl jsem nikdy rád) jsme přešli na lososa. A salát děláme spíše light, s jogurem, nebo bez majonézy vůbec.

- Cukroví prý letos nebude, jen pečené placky z banánů a ovesných vloček. Hubneme.

- Většinou si čteme vánoční příběh. To jsme v dětství nedělali. A modlíme se při večeři.

-Taky mám rád Rybovku, ale nikdo nemá rád můj zpěv. Navíc, když chci zpívat s CD, musím zpívat první hlas - soprán, a to moc nedávám

"Pokaždé jsme se jí snažili s tátou přesvědčit, ať je nedělá, pokaždé se rozbrečela, že si nevážíme, co pro nás dělá. A pokaždé košíčky byly"

Huso, a napadá tě, proč ta urputnost? Co ji k tomu pudilo? Košíčky byly nějakou rodinnou tradicí, něco měly představovat? Tatínek příliš nechválil, že? Byla maminka smířená s odchodem tvé babičky? Psalas, že do té doby starost o vaření byl na babičce a maminka vařila dost nerada...

Trochu podobně to bylo v mé ženské linii. Moje babička se učila vařit v pokročile dospělém věku a děda jí dával dost najevo, jak je nedostatečná...Nějak se to přeneslo i na moji mámu, ta si taky vařením/pečením něco kompenzovala, nevím přesně co

V mojí původní rodině bývalá na Štědrý den taky lehce třaskavá atmosféra. Maminka chtěla připravovat všecko sama a zároveň se bála, že to nestihne nebo se to nepovede. Po tátovi se chtělo, aby postavil stromeček do stojanu a jemu se nechtělo. Slíbil, že to udělá v 9 po snídani, abych stromeček štíhlá nastrojit než bude v 11 pohádka, ale nechtělo se mi vstávat z postele, tak jsme se hádali, táta naštvaně vylezl o půl jedenácté, takže jsem stromeček strojila a zároveň jedním okem sledovala pohádku. Pak po mně maminka chtěla, abych ji doprovodila na hřbitov, což byla dvouhodinová štrapáce a ještě hodinu mytí hrobu a zdobení a zapalování svíček, aby to bylo co nejkrásnější. Pak rychle domů a tryskem večeři. Nesměli jsme s tátou strčit hlavu do kuchyně, nebo byl řev. Dívali jsme se tedy na jakýkoli vánoční pořád v televizi. Maminka si vymyslela, že kromě 20 druhů cukroví ještě udělá ovocné košíčky s krémem a šlehačkou. Byly moc dobrý, ale strašně piplavý. Maminka z nich šílela. Pokaždé jsme se jí snažili s tátou přesvědčit, ať je nedělá, pokaždé se rozbrečela, že si nevážíme, co pro nás dělá. A pokaždé košíčky byly. Dobré, nevinné, ale nenáviděné. Po košičkách se konečně šlo ke stromečku a s rozbalování dárků napětí postupně klesalo. Když jsme rozbalili i ten poslední zapomenutý dárek, upadlo jsme do nirvány a pustila se televize. Mám obavy, že v 70 letech se nevysilaly večer pohádky, byly to nějaké vánoční inscenace s legračním podtextem. Maminka únavou usnula během prvních 5 minut, já jsem nenápadně listovala v nových knihách , jedině táta sledoval televizní tvorbu. Jakmile to skončilo, pravil pokaždé To byla blbost! A tím končil každý nad Štědrý den.

Vánoce úplně nehrotím, ze své rodiny jsem si odnesla as jen nechuť k majonéze, takže sobě dělám bez ní a zbytek rodiny mě časem přesvědčil, že oni majonézu opravdu chtějí. Když jsem byla malá bylo u nás vždycky na vánoce dusno a křik, ráda bych ekla, že u nás je klid a rozjímání ale to bych lhala, se třemi natěšenými dětmi to asi ani nejde a navíc se vždycky něco semele, něco neklapne. Můj muž se v ničem neangažuje takže je všechno na mě a někdy je toho na mě moc a v klidu prostě nejsem.