Diskuze : Ostatní : Vánoce

já už se těším na zítřek - snad si konečně pořádně odpočinu, snad zvládnu i nějakou tu pohádku, čaj a štolu
my začali už v pátek, kdy se muži nepodařilo dojet z večírku a uvízl v praze, protože nejely kvůli sněhové nadílce autobusy, nakonec se dostal aspoň do vesnice kus od nás, ale i tak jsem tam pro něj musela jet - v jednu ráno, vyhrabat auto z hromady sněhu, silnice zasypané, doklouzala jsem pro něj a další dva souputníky, co uvízli s ním... jeden z nich potřeboval ještě dál než my, takže o to dobrodružnější to byla cesta, potkávali jsme kamiony uvízlé na cestě, vyhýbali se větvím polámaným pod tíhou sněhu, kličkovali po zasypaných silnicích, nakonec jsme těch pár km zvládli bez ztráty kytičky, za "pouhou" hodinu
v sobotu jsem ještě dobalovala dárky, chystala mísy na šd, smažila kapra a kuřízky k salátu na oběd a balila cukroví a všechno s sebou... v neděli ráno nacpat všechno do auta a k sestře a tam začalo obžerství k večeři jsme spořádali bifteky z 1,5 kg svíčkové a asi 3/4 kg panenky (7 lidí), předtím hromada chlebíčků, během noci ještě velkou obloženou mísu... v pondělí pak u táty opět řízky a salát, další chlebíčky a jednohubky, v úterý svíčková na smetaně s knedlíkem, večer zbytek chlebíčků... ve středu jsme šli do práce a po práci k druhé sestře - opět spousta jídla, navíc sestra je dokonalá hostitelka, takže všechno výborné... no a ve čtvrtek po práci s nejstarší dcerou konečně uplatněný poukaz z loňských vánoc na running sushi a kino (wonka)... jako dobrý to bylo, jen trochu moc hektický na druhou stranu jsem si náležitě užila všeho, co vánoce mají nabídnout - světla, tepla, lásky, cukru, tuku, kalorií, tak snad mi to vydrží na ty další hnusné dva měsíce, co nás čekají

Girili, s dětmi bych o tom určitě promluvila a příště bych se za mámou stavila možná tak na chvíli sama, děti bych tam nebrala, pokud by samy vyloženě nechtěly a se sourozencem a jeho rodinou bych si domluvila návštěvu samostatně, když si to s nimi děti užily. Vím, že je to máma, ale tohle nemáte nikdo zapotřebí si nechat líbit.

Nás tu bylo 25. taky 19 (a pes), bez přespání. Nedělala jsem nic. Rozložila jsem se do křesla s podnožkou, vydávala pokyny, a nechala si nosit jídlo a pití a dárky až pod nos

Girili, já už bych dávno omezila s mámou kontakt na ten nejnutnější, určitě bych k ní nejela s celou rodinou na Vánoce. Dětem bych vysvětlila, že babička to nemá v hlavě v pořádku (ano, používám tato slova), že jsou stále ty fajn děti a babička nemá pravdu. A v budoucnu už bych žádnou takovou situaci neriskovala.

Všechny přípravy jsme nějak stihli, v sobotu děti ještě poslední zkoušku na vánoční hru. Na štědrý den se mi ale rozjel zánět močových cest a bolest hlavy a synovi nějaká viróza, možná covid(?). Manžel dopo s mladšími dětmi na vánoční hře, já s nejstarším synem jsme odpadli. Řízky, kapra a salát dodělával odpoledne manžel sám, já polehávala, syn odpoledne prospal. Když jsme ho vzbudili k večeři, vzpomněl si, že nemá zabalené dárky, tak jsme na něj skoro hodinu čekali. Večeře mi fakt nechutnala - řízky neslané a studené, salát těžký přehořčicovaný a přemajolkovaný, ale ostatní byli spokojení.
Z dárků byla všeobecná radost veliká.
Syn - ten co nic nechce - nakonec dostal sluchátka, Fiskars sekyrku, křesadlo, čepici + rukavice, triko s kytarovým motivem a knižního průvodce pro dračí hlídku - nadšení veliké. Díky za všechny místní tipy! I ostatní byli spokojení, přání se plnila.
Na boží hod mi bylo lépe, takže jsem zvládla s rodinou do kostela, jen nemocný syn zůstal doma.
Na Štěpána jsme jeli k mojí mámě, kde jsme se sešli s mým sourozencem a jeho rodinou, děti si užili tetu a strejdu a sestřenici. Potud dobrý, ale pak už to šlo do háje. Máma čím dál rejpavější, nasazovala pořád, jak jsme hrozní rodiče, že dcera neposlouchá a je drzá (o dceři a jejích specifikách jsem zde psala už víckrát), jo neposlouchá, ale geny nezlomíš, naší nedůsledností to fakt není. Mně zas nebylo dobře. Nebudu konkrétní, situace se vyhrotila hrozně, máma zneužila mojí indispozice a chvilkové nepřítomnosti, úplně nepříčetná se rozhodla dceru fyzicky převychovat a ublížila jí hrozně. Strašná scéna, urychlené sbalení se a odjezd domů. Dcera vystresovaná, plakala, klepala se, tekla jí krev z nosu, k babičce už nikdy nechce. Já naštvaná, pocit selhání, že jsem tomu nezabránila (mámu znám, vím že napětí u ní graduje s délkou našeho pobytu u ní, ale hned druhý den jsem to nečekala). Starší syn to raději nekomentoval, jen se rychle bez řečí sbalil. Dopady na nejmladšího, který byl toho všeho svědkem, si netroufám odhadovat. Nevím, jak se k tomu postavit. Nebyl to první takový exces, ale první vůči dítěti. Dřív napadala jenom mě. Máma volala ještě za tepla si ublíženě postěžovat sourozencově partnerovi - byste mysleli, že popisuje jinou událost. Naštěstí sourozenec ji zná, má zkušenosti s jejím manipulativním lhaním. Je mi z toho zle a úzko. Léčit se nepůjde. Když odstřihnu kontakty úplně, bude se mstít, všude mě pomluví, u příbuzných, známých. Kdo ji nezná dobře, žere jí to, vždyť je to tak skvělá nàpomocná přátelská, ženská, že jo? Křičela na mě, že na nás zavolá sociálku, kvůli nám se prý totiž dcera v noci pomočuje (co na tom, že se jí to už skoro nestává a má to zjevně genetický základ). I jiné věci jsme si stihli vyslechnout, když jsme balili a odjížděli, ani to sem nechci psát, stydím se za to.
Jak se nám jen ulevilo, když jsme se vrátili domů! Nevím, jak o tom mluvit s dětmi. Nejradši bych se k tomu už nevracela, ale to asi není řešení.
Omlouvám se, za ten dlouhý výlev, už několikrát jsem se zde chtěla vypsat po nějaké takové zkušenosti s mámou, ale vždy jsem se za ni víc styděla. Teď už mám pocit, že ji jenom nenávidím. Je nezralá, ublížená, litující se a zlá. Fakt zlá. Pro všechno hnusné, co dělá, má zdůvodnění a obhajobu, ale už odmítám věřit, že neví, že ublížit malé holce fakt není normální a obhajitelné.