Diskuze : Zdraví : Popáleniny a opařeniny

Tak to bych se hádala, jestli je na světě víc rostlin jedlých nebo jedovatých (některé jsou v obou kategoriích).
Z hlediska konzumace vnímám jako efektivnější ten přístup "učit primárně co jíst MŮŽEM, s tím, že je implicitně dáno, že o čem nevím, jestli je to bezpečné, to do pusy nedám".

Jedovatých možná ano, ale pak je ještě spousta nejedlých. A troufám si tvrdit, že množina jedlých (mnou) je zásadně menší než zbytek ostatních (nejedlých a jedovatých).

Jo, učí se i jinde, hádám na OŽP, ale to přece není podstatné, podstatné by mělo být, že když jsu na specializovanou přednášku o rostlinách v magisterské, studiu, tak stonek od blizny rozlišuju rutinovaně. Když to tak není, tak se nám halt budou trávit děti pod škumpou a jako obklad si na to můžeme dát měkké dovednosti.

Škumpa nebyla od Slavíkové, ale z té systematické přednášky, bylo to v prvním ročníku a nemůžu si vybavit jméno toho člověka, co nás to učil, byl to šéf cévnatých rostlin, takový malý plešatý pán, docela srandovní, takový cholerik, ale v jádru hodný, zkoušel hodně květní vzorce. REsp. možná ani ne tak od něho osobně, ale my měli týdenní praktikum a tam nám tyhle věci všechny ukazovali, co šlo v plenéru a zbytek na obrázcích.

"dobré je znát ty, co jsou jedovaté"

Já to mám jinak, dobré je znát, co je jedlé a nic jiného nejíst. To mi připadá jednodušší. Samozřejmě rozšiřování znalostí se meze nekladou.