Diskuze : Zdraví : Popáleniny a opařeniny

Ale naštěstí asi málo .

Škumpa, jak už jsem psala, asi v učebnicích moc není. Měl by ji mít učitel v hlavě.
Aby se děti učily o světě, který je obklopuje, přímo v něm, to je starý objev (pokud mi chceš naznačit, že pracuju nedidakticky). Proč to učitelé nedělají, to je taky stará věc. Já jsem to třeba vždycky dělala, ale je to namáhavé a nebezpečné. Kolegyně měla dobrou aféru, musela uhradit čepici, kterou podle tvrzení matky dítě ztratilo pod jejím velením a tedy na její zodpovědnost na hodině v přírodě. Paní si řekla o dvě stovky. Šlo o sedmáky. Tak třeba proto pragmatická učka na to kváká.

Tante,
u nás opravdu není, jako že není. Ne že ji nepoznám. A je velkej rozdíl v učení "děti, tady ta krásná rostlina, víte kde, za rohem, určitě vás taky upoutala, je jedivatá" a "existuje rostlina, její obrázek je v učebnici na straně 52, která je jedovatá".

Já nevím, no. Jestli ve škole chtějí nosit škumpu na výtvarku, neukáží dětem ani bolehlav a neřeknou jim, kdo byl Sokrates, tak se divím, že to nikomu nevadí. Nebo je to jaký šel, takovou potkal. Hlavně když si naslouchali.
A jak říkáš, to, že škumpa "nikde není" to prostě není pravda. Že jí někdo nevidí-nepozná není ekvivalent toho, že není, což je celkem úhelný problém dnešní doby.
Teď jsem zrovna o tom četla od Standy Komárka. Infantilizace myšlení.

Na základce v nás byl naopak pěstován kladný vztah ke škumpě, pravidelně jsme dostávali za úkol přinést její krásně vybarvené listy na výtvarku. V mém rodném městě je škumpa na každém kroku, v Praze taky, vím o celých škumpových houštinách.

Podezření, že možná není tak nevinná, jsem pojala až na gymplu, když jsem v Hroznech hněvu četla, jak se Tom plazil pod keři jedovaté škumpy. Tak jsem si to vyhledala a přestala si kráásně barevné listy dávat na podzim do vázy.

Včera mě zrovna napadlo, jak málo lidé vědí o silně jedovatých rostlinách - máme tu hned u domu velký porost bolehlavu a lidi si to trhaj do vázy. Však pěkný, ne? Při pokusu vysvětlit, že je to přece ta děsně jedovatá kytka, jejíž odvar vypil a tím skončil Sokrates, vyvolala akorát překvapenou otázku, kdo je Sokrates... ty školy, ó, ty školy!