Diskuze : Zdraví : Ostatní gynekologické problémy

To šestinedělí je myšleno jako ochrana před infekcí poté, co po zákroku nebude hned úplně uzavřeno děložní hrdlo - tj. bez sexu, raději se nekoupat (už vůbec ne v rybníku) atd. Sportovat (kromě toho plavání) budeš moct hned, jak se budeš cítit normálně po narkóze, což tedy v mém případě bylo asi s dvoudenním odstupem od zákroku.

Ahoj, byla jsem minulý měsíc na přesně tomtéž zákroku. Ale byla jsem bez narkózy. Po zákroku mi nebylo vůbec nic, jenom trochu krvácení. Ani se tam nemusí čekat a hlídat se. Kromě sex. zdrženlivosti, kterou ani neupřesnili mi doporučili pár dní se nekoupat, pouze sprchovat. Jinak jsem od prvního momentu fungovala úplně normálně včetně dobíhání MHD přímo od zákroku.
Jinak zákrok vůbec nebolel, ani poté se žádná bolest neobjevila.

To šestinedělí se ofiko doporučuje, ale ve stejném smyslu, jako po porodu - ne že bys nemohla sportovat, spíš bys neměla sexovat. Jinak je to asi hodně individuální. Já jsem byla nedávno na kyretáži - to je podobné ve smyslu "krátkodobý zákrok v celkové narkóze" a ani na to nedávají automaticky neschopenku. Jedině že mě nepustili hned večer samotnou domů, musela jsem mít odvoz (stačil by i taxík). Já teda nesportuju, ale za pár dní to bylo OK.

Byla jsem ve 46 letech na hysterektomii. Operace byla spodem (ne že bych měla na výběr ). Řekli mi, že nesmím nosit více než 2 kg, po měsíci můžu do práce a zhruba po dvou letech bude vše OK. Bohužel, pár dní po propuštění domů jsem dostala horečku a zjistilo se, že jsem alergická na ty nitě, kterými mě šili (bolesti, horečka, antibiotika, protože prý zánět). Nová operace ve vagíně, moje"šestinedělí" trvalo 12 týdnů, půl roku jsem byla vyřízená, unavená, neschopná ničeho. Dohromady jsem se dala asi za 3 roky, i psychicky. Je to několik let, cítím se teď dobře. Nemám ani děložní čípek. To byla jedna z věcí, kterou jsem si před operací lámala hlavu (prý to tak nemá každá, aspoň to v nemocnici říkali). Jsem šťastná, že to špatné uvnitř nebylo zhoubné a ostatní věci beru tak, že prostě "se stalo". Ještě k tomu zvedání břemen - prý kdybych zvedala těžší, může to vést k inkontinenci. Mě to tedy spíš od ní pomohlo, dělohu jsem měla zvětšenou a tlačila mi na močový měchýř, takže to bylo po téhle stránce náročnější, ale operace pomohla. Operace jako taková mi nevadila, ani klystýr před ní a tamponáda a cévkování po ní. Všechno se to dalo vydržet.

Horizontální.
Začalo to bolestí zad (myslela jsem, že to je z cizí postele), zimnicí s horkostí, pak bolest těla a nakonec časté močení. Bolelo mě i břicho, ale bylo to spojené i s tím, že na stolici jsem byla až po více jak týdnu (no to jim také bylo jedno, ale bylo to utrpení).