Diskuze : Hlavní : Tábory

Tak jasně, pokud je to něco takového, tak až ráno u autobusu...

U dcery mi učitelka vždycky řekla, že inhalátor má dcera mít u sebe. Že ona nejlíp ví, kdy si musí dýchnout. A víc to nikdy nikdo neřešil. Ale tohle jsem samozřejmě hlásila přímo zdravotnici, případně o tom učitelka věděla.

Tak to u nás před odjezdem na školu v přírodě léky odevzdáváme spolu s připsaným užíváním pár dní předem paní učitelce ve škole, potvrzení o způsobilosti taky několik dní předem...

To je myslím rozumné.
Třeba to nakonec ani autista nebyl. Třeba to vzniklo předáváním hystorky od člověka k člověku. Jeden si něco přidá ... a nakonec z nenapsaného dávkování léku třeba na alergii smíchaném s rozmazleným dítkem vznikne takováhle situace.
Každopádně jsem ráda, že když dcera pracuje s dětmi, tak má snahu jim porozumět. Situace s léky se ji vůbec netýká.

Když jezdila dcera ještě jako dítě, tak si pamatuju, že jednou ji zdravotník dokonce řekl, že si braní léků má ohlídat sama. Takže ona každé ráno zašla na ošetřovnu, vyhledala si svou obálku s inhalátorem a práškem na alergii. Vyndala, zapila, dýchla, uklidila a odešla. Nikdo to nijak zvlášť neřešil.

Každý rok jsou na táboře nějaké úrazy a tak, ale ještě nikdy se žádnému z dětí nestalo nic extra závažného. Možná díky bohu.