Diskuze : Hlavní : Tábory

Já měla gumovky rozhodně uvnitř, v ruce jsem nic nenesla.
Jela jsem v nějakém " parádním" oblečení, které bylo pak na výlet do civilizace ( do Domažlic) a na diskotéku.
Ostatní bylo v kufru a nepamatuji si žádný pocit zoufalství, že by mi něco chybělo.
Ale jestli jsme si prali, to si nepamatuju.

Kufr byl malej.....asi uměla mamka dobře balit.

Mně se tedy na táboře hodně stýskalo a za dopisy od našich i babiček jsem byla vděčná (ale nemuseli jsme kvůli nim šaškovat). Mám je schované doteď. Byla jsem 3x (po 5. třídě, 7. třídě a pak po osmičce v Polsku - tam se mi líbilo, ale stejně stýskalo). Myslím, že 3 týdny byly prostě moc. Syn nikdy na tábor nechtěl, tak byl až po osmé třídě na airsoftovým. Jsem hodně velký introvert a aktivity v kolektivu pro mě byly spíš za trest.

no, já to s těma dopisama natvrdo asi nikdy neřekla a náznaky nikdo nepochopil. Jenže, řekni někomu, kdo tě má rád a myslí si, že dělá to nejlepší, že to nechceš.
Neměla jsem ráda, když mi rodiče chodili na jakákoliv vystoupení, cokoliv. Pamatuju si na ten úžasnej pocit, když někde nebyli.
Dcera je jiná, ale snad si řekne, co chce a co ne.

lezeleze

MÍŠA&FÍK, no oni jezdili kde jsem byla....a trasa z Carcasonne je jasná, tam jsme byli....jen tu dumám zda píšu co ho zajímá....

Já dokonce předloni stála u silnice na 15. etapě kousek od Sisteronu, to byl teprve zážitek....z těch alegorických vozí lítá kde co....přiletí čepice, ovívátko, piškoty, haribo, klíčenky, tašky, voda, džus....(bohužel neznalý věci jsme se tam nedostavili okolo 10jako všichni až později...)....i tak na mě ten cirkus na kolečkách zanechal opravdu hluboký zážitek. Dokonce máme doma tu šipku co jim s tím značí cestu...syn ji nutně potřeboval....

Zajimavá videa mu zrovna házím do e.mailu,abych to nemusela hledat.

Takže se o táborníka starám,ale předám mu část toho až po příjezdu.