Diskuze : Hlavní : Tábory

Sama, několikrát, nikoho neznala, poprvé o prázdniny před 1.třídou, pak ještě několikrát. Pokaždé tedy před odjezdem byla organizační schůzka s vedoucími tábora, tam jsem to s nimi probrala a při odjezdu si ji vedoucí přebírala s tím, že věděla, že "to je ta malá, co nikoho nezná"

Bylo to v pohodě. Pořád jí přihlašujeme bez ohledu na to, zda tam někoho bude znát, nebo n
e, vítězí vždy zaměření tábora podle jejího výběru.

To máš pravdu, že se to neřešilo, jezdila jsem každé léto na 3 týdny a pokaždé sama, seznámila jsem se až tam. Táta vždycky dostal nějaký poukaz v práci a na můj názor se mě nikdo neptal. Naštěstí jsem jezdila ráda. Dnes je v tomhle jiná doba, děti jezdí na týden, přesto člověk váhá, zda je pustit.

Když byla dcera ve druhé třídě, tedy taky těch 8 let, měla jet poprvé na tábor, přihlásila se s kamarádkou. Den před odjezdem dostala kamarádka spálu. Tábor byl od nás 200 km, rozhodli jsme se, že tam pojedeme a uvidí se na místě. Nakonec se dcera na místě rozhodla, že zůstane, krásně všechno zvládla. Jinak ale jezdila na další tábory vždycky s tou kamarádkou. Jestli se na to dítě cítí, tak může jet klidně samotné.

Můžu ti doporučit Sopku, syn tam jezdí od první třídy(a doporučil mi to kdosi tady na rodině, že děti nechtějí jezdit jinam, dopadla jsem stejně), jezdil sám celou základku a už druhý rok tam bude praktikant.
http://www.sopka.unas.cz/

A legrace je si prohlížet je jako prvnáky a loni jako praktikanty a rok před tím jako ty puboše v oddílu.

Za ty roky vystřídal oba turnusy, ale věrný nyní zůstává prvnímu.

Mladší jeden čas, po dobu nemoci jezdil ještě s tímto táborem, (ale nyní jezdí už pár let taky na Sopku):
http://www.zlutykvet.cz/tabory.html
(vlastně sem jeli jednou oba, zdravý i nemocný)

O enuretické děti se postarají 100%. Díky nim mohl syn už v první....jak si přál.

Jezdily vždy s kamarády se skautem, samy by nejely.