Diskuze : Hlavní : Tábory

Syn chodieva na cca 3 tábory cez prázdniny a až teraz mu pošlem pohľadnicu. Nikdy mi to nenapadlo - až po prečítaní pár príspevkov na Rodine.cz.

Teta ano
Mamka ne
Taťka nikdy nebyl- takové dítě lesa vlastní les. Hospoda než to vse zabavili komunisti
Sestra ne
Já ano a velmi
Manžel též
Syn jezdí a jezdil rad...letos po 14 a jako vedoucí
Druhý syn jezdil taky rád. Nyní ve sportovním oddílu spíš jako praktikant/ servisak kol.

A když chci,aby děti tábor měli radí tu syn pošlu je nejlépe po první třídě. Aby ještě neziskaly jiné navyky prazdnin. Nejpozději poprvé do 10 let a i to už je prý to dítě staré,aby se čemukoliv přizpůsobilo a oblibilo.
A hlavně nedávat mu mobil. Posilat dopisy klasiku a klidně i balíček.
On měl letos děti 7-8 let. Jedno jediné melo mobil. To jediné odjíždělo domů a týden mu svým kňouráním narusovalo snahu o to,abyse vsem bez vyjímky přestalo stýskat. Pak to byla otázka dne. Ty děti co měl jako praktikant jezdí z 90% nadšeně dal jak zjistil. Což mě zase těší, protože aspoň vidím, ze nepridelava starost rodičům.

A taková perlička... našli jsme fotku z jeho prvního tábora. 2 z tech 10 dělají vedoucí.

tábory jsem milovala.
Je to o vedoucích, tábory, na které jsem jezdila já, měly třeba různé účastníky (např. tábor velkého státního podniku - i pionýrský tábor byl pro celou školu, takže pár dětí z ročníku tam bylo, ale většina byla "neznámá"), ale vedoucí byli parta a připravovali celotáborové hry už třeba půl roku dopředu.

A třeba si vzpomínám, jak hlavas na jednom táboře běžel na ošetřovnu, protože mu někdo řekl, že na ošetřovně je celý oddíl nejmenších holčiček - myslel, že má na táboře nějakou šílenou chorobu nebo otravu jídlem - a dozvěděl se, že nejmenší holčičky chodí každý večer na ošetřovnu, kde zdravotnice řeší bolavá bříška a slzičky pochováním a pusou na dobrou noc

Jo a z jednoho tábora jedna holčička (cca třetí třída) jela asi po třech domů, protože tam pořád plakala. Byla to moje spolužačka, nikomu na tom nepřišlo nic divného. Nikdo to nijak divně nekomentoval (rozhodně ne před ostatními táborníky), nerozmazávalo se to. Prostě i to se stávalo, ale nepřišlo mi to žádné drama.

Jezdila jsem ráda. Těšila jsem se. Později třeba i víckrát. Na tábor od podniku, kam jsme jezdili každý rok, na soustředění se sportovním oddílem, a ještě jsem se sama přihlásila na tábor pořádaný školou.

jo a vlastně jsem taky byla 2x na ROH táboře od dědy z práce u moře v NDR a tam jsem jezdila moc ráda.
co jsem v zásadě nesnášela, byly lyžáky od ROH od mámy z práce, jelikož jsem na lyžování naprosto neschopná, takže být poprvé ve 4. družstvu bylo OK, ale počtvrté už to byl trapas poněkud