Diskuze : Hlavní : Tábory

Jezdila jsem asi od 10 let, docela ráda. Byly to podnikové tábory, chatky v horách v lese u řeky, znali jsme se z různých rekreačních akcí s rodiči. Protože tenkrát frčela družba, bylo nás asi 150 čechů a k tomu nějaké drobky z DDR, PLR a SSSR, což mi tenkrát přišlo úžasné, bavily mě jazyky. Sama jsem pak byla na výměnu v Rusku, to bylo také nezapomenutelné, v dobrém.
Později jsem celou SŠ a VŠ jezdila jako praktikant a instruktor a to mě bavilo ještě více.

Nenáviděla jsem to.

Respektive opakovaně se mi nedařilo tam zapadnout, patrně jsem něco dělala špatně (protože když "opakovaně", tak problém byl asi ve mně), ale dodnes se mi nepodařilo přijít na to, co to bylo.

Byla jsem 1x jako předškolák, nelíbilo se mi a chtěla jsem zpět k prarodičům, na pohled pro ně mi to bylo zakázáno napsat, mělo se jednat o výtvarný tábor na 14 dnů, malovali jsme 2x. Na svou matku jsem po příjezdu čekala několik hodin sedíce na kufru za dopovodu nestálého brbláni praktikantky, která se mnou tam byla nucena tvrdnout. Poté už nikdy více. Můj muž tábory miloval, hlavně sport a soutěže.

Koníčku,
co je to za nesmysl?
Moje děti si vybírají a vybíraly tábory pečlivě,často i dva a více, termíny se jim překrývaly, přemlouvala jsem je,aby jeden vynechaly, ale vyřešili jsme to většinou tak, že přijely o den,dva později.
Rozhodně na tábor nemusely, na žádnej a rozhodně nejsou z těch,kdo by nadšení hrál.
Syn (skoro 15) te´d přiletěl s náma z Egypta, celou noc nespal, hned po příletu si jen vzal vlhký prádlo ze sušičky a odjížděl na tábor, s dvoudenním zpožděním. Nechtěl počkat do dalšího dne, strašně se těšil.A opět nadšenej.

Jezdila jsem každý rok, vždycky na podnikové s cizími, a jezdila jsem ráda; zbytek prázdnin jsem bývala u babičky, kde bylo také fajn
Po osmičce jsem byla na školním, menším, se 3 oddíly věkově průřezovými, ne stejnými a ten byl fakt skvělý.
Poté jsem plynule přešla na tábory brontosauří a přestala jsem až tehdy, když jsem v létě nedostala dost dovolené.