| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Diskuze : Hlavní : Mám doma podnikatele

  (?)
[<<Předchozích 180] Názory 181190 z 1031  [Dalších 841 >>]
Beruška+J02A07T10 48718
11.8.2010 10:26:01
Jani bude líp ~6~
vím že se to lehko říká, já jsem taky stresáč, hrozně se vším nervuju a manžel je zas flegmouš a nic neřeší.. .(

byli jsme na tom příšerně předloni - malé byly necelé dva a synovi 6, bylo to hrozný, trvalo to skoro rok, neměli jsme takměr za co jíst. Manžel měl na mzdě exe nebudu rozvádět proč, byla neoprávněná, rok mu strhávali peníze a dva roky se vlekl soud. Peníze nám vrátili až letos v únoru, katastrofa, nikoho nezajímalo, že má doma dvě děti, co potřebují jíst a manželku na RD.

Pro mě to bylo ubíjející, když jsem na začátku měsíce zadala do účetnictví co dělám příjem a viděla konečnou částku na jídlo, bylo mi do breku. Hlídání jsme žádné taky neměli do toho jsem v noci 10x a vícekrát stávala k mladší.
Všechno jsem to ustála, byla jsem pevná, řešila to operativně, tu mi mamča donesla kuře, támhle jogurt pro děti. Šetřila jsem kde se dalo a i něco málo jsme si půjčili, abysme fakt se nešli napást. Ale příbuzní nejsou movití.. takže nebylo moc co si pučit. Nakonec nám na poslední tři měsíce vytrhl trn s paty kamarád, co nám půjčil asi 30.000 Kč abysme měli za co jíst, než ta exe skončí.

No nicméně tři měsíce potom, co jsme se dostali z největších sraček jsem se já zhroutila. Prostě to vypětí na mě dolehlo a já měla půl roku velké problémy s tlakem, který mám normálně hodně nízký, ale lítal mi do nepředstavitelných výšek a skončila jsem na práškách.

Dnes se tomu směju, ale bylo to hrozné období a nerada bych to znovu zažila, takže ikdyž nemusím, stále víceméně škudlím a vytvářím rezervu pro stříčka příhodu, až tím manželovi lezu na nervi. Ale on člověk opravdu neví.
Jo já v té době zrušila manželovo penzijní, bylo na něm 30000, ale trvalo 6 měsíců než nám to vyplatí. Na místě tvého muže bych z ing konta ty prachy vybrala. Pro nás vždy byly přednější děti.

Držím ti palečky, abys v sobě našla sílu, já měla kolikrát chuť to někde naprat autem, ale měla jsem už dvě děti, jako máš ty a oni mi dávali sílu. Vím že seš vyčerpaná a asi protivná i na děti a pak si to asi vyčítáš, ale opravdu bude líp a děti ti to odpustí, mají úžasnou schopnost regenerace a odpouštění, mnohem větší velkorysost než dospělí.
~6~~6~
Brita
  • 
11.8.2010 10:23:15
Je to těžký, vím, ale co myslíš tou spoustou nastavených rukou? 45 000 je docela dost, má dluhy nebo co vlastně platí v takové výši? A nepsala jsi několikrát, že vám to neklape?
Jana, 2/07+10/08+5/11 81165
11.8.2010 10:16:34
Ahoj holky, musím se u vás trošku vypovídat. Jsme s manželem 8 let, máme 2 kluky, 3 a půl a skoro 2 roky. Poslední dva roky jsme na tom dost bídně finančně, manžel se to vždycky snažil řešit, ale je to dost komplikovaná povaha, ale fakt vždycky dost makal. Teď v dubnu skončil v práci, měl tam cholerického šéfa, se kterým těžko vycházel. V květnu jsme našli inzerát, že v Praze nabírají taxikáře, takže si nechal přivést auto z Německa, vzal si ho na leasing 8 tisíc měsíčně a začal jezdit, vlastně pořád to má šílený jednorázový náklady, během června měnil koncesionáře, takže vlastně skoro všechno platil znova, manžel skoro celý den jezdí, doma je tak 2 hodiny, v noci spí pár hodin v autě, teď přišel s tím, že nemá peníze na SIPO a na leasing, který teda snížil na 6 tisíc, zařídil si jinde pojištění, ale stejně musel zaplatit 2 tisíce jako storno. Doma není prakticky nic k jídlu, on to ví a je mu z toho blbě. Má obrovskou depresi, už je roky na antidepresivech, pořád přemýšlí o tom, kde ty prachy sežene, je mi ho líto. On má peníze na ING kontu, ale ty využívá na obchody s akciema, daří se mu, dost nám to pomáhá, tak z toho ty peníze nechce odebírat, ale radši si vezme dluh u nějakého přítele, tenhle postoj moc nechápu, ale on to má tak, že je to tak, jakoby taxikář prodal svoje auto. Před 14-ti dny jsme byli na dovolené na týden, jen po Čechách, měli jsme to už zaplacený, tak bylo fajn, že jsme mohli být spolu, že si odpočinul, letos už nikam nepojedeme. Už jsem z toho hrozně unavená, pořád kojím mladšího, starší má od včera teplotu, kluci jsou teď v takovým blbým věku, dělají binec, pořád kňučí, brečí, žárlí na sebe, je toho na nás moc. Chtěla bych být silná a nějak manželovi pomoct, ale fakt nevím, jak. Nemáme žádné hlídání, abych šla třeba do práce, školku nedostaneme. Byl jste někdo někdy taky v takové situaci, jak jste to řešili? Nějak bych potřebovala nějakou naději, že to prostě půjde, ale je to těžký. Manžel je schopný vydělat 45 tisíc měsíčně, ale všude kolem něho je spousta nastavených rukou a platí jak mourovatej. Utěšovala jsem se tím, že tyhle jednorázový platby skončej, bude víc kšeftů, tak snad jo, ale manžel byl ráno tak hotovej, že mi tu mojí nadějnou vyhlídku rozmetal dokola a já teď nemám, kde nabrat, tak jdu k vám. Tak doufám, že neodejdu s prázdnou. ~:-D Díky za podporu. J. ~x~
Anna
  • 
14.6.2010 20:15:01
Vím co prožíváš. Taky vychovávám "zděděné" děti. Pokud si chceš "popovidat" pošli mi nějaké spojení ICQ, email apod. Já nekomunikuju na veřejných forech
ricpic21 107213
14.6.2010 17:50:58
Ahoj, zkus udělat něco pro sebe. Najmout si sem tam chůvu nebo uklízečku a vyšetřit si trochu volna pro sebe - od sportu,po kadeřnici,po setkání s kamarádkou nebo kamarádem... To mi vždycky zvedne to "ženský" sebevědomí, které nemusí čekat na to, jestli manžel uroní nějaký to slovo nebo gesto znamenající, že si mě všimnul i jinak než jako domácí sílu. Připadám si pak hezčí, upravená a užiju si trochu "světa mimo domácnost". Držím palce, ať vše dobře dopadne.
Teraza Horáková 54297
21.5.2010 23:32:26
proč je to hrozné?

Nenapsala jsi to. Taky máme dva kluky a manžel má dcery (velké) a naopak mi tu holka, děvče, prostě ženská docela chybí.

Nenavážím se, ptám se. Vyrostla jsem se sestrou, táta moc doma nebyl, takže 3 holky v domě, pak sestřenice, kamarádky. A najednou samí chlapi.
Albaghira 107877
21.5.2010 23:25:04
S manželem jsme spolu 11 let a pořád ho miluju a moc si ho vážím.Máme dva kluky 6let.Manžel založil firmu,když klukům bylo půl roku.Slíbil,že až sežene spolehlivé lidi,bude s námi trávit více času.Ale práce bylo víc a víc.Vyjíždí ráno,vrací se v noci.Sem tam oslavy v práci,pak akce s partnery,služební cesty atd.Když byly klukům tři roky dostal manžel do péče 11 letou dceru.A nastaly problémy.Nemůžu se s tím smířit.Jsem s ní většinou sama a ani po těch letech si k sobě neumíme najít cestu.Teď je v pubertě,k matce se vrátit nechce,protože nemá peníze a nedopřála by ji to co má u otce.Manžela mám moc ráda,ale bydlet s jeho dcerou je pro mě hrozné.
~n~
Teraza Horáková 54297
19.2.2010 22:11:58
Vendy, to je něco jako vydírání a na tom bych vztah tedy stavět nechtěla, ale to máme každý jinak.
Teraza Horáková 54297
19.2.2010 22:10:32
Razivie - já nemít manžela v důchodu, tak se fakt leckdy ani nenajím. Prostě je otravné jít si ohřát nebo sehnat přes den jídlo a ještě se v klidu najíst, když vím, že něco potřebuju dodělat....

Pro zakladatelku:

Tohle je opravdu tak nějak rodinný boj a je nutné naučit se s tím žít. Zvláště jsou-li děti, jsou nutná pravidla, aby nikdo v rodině netrpěl tím, že jsou potřeba peníze.

My jsme v době, kdy jsem pracovala i o víkendech zavedli některé dny chráněná dopoledne (většinou nedělní), pak manželské večery - to bývaly pátky, kdy jsme si otevřeli víno, nebo uvařili kafe, a povídali třeba do rána.

Teď už o víkendech moc nepracuji, není-li nouze nejvyšší, taky jsem poněkud opotřebovaná a poměrně často už stíhám i uvařit na druhý den, nebo vaří manžel a já si beru nějakou méně náročnou práci k němu do kuchyně... prostě jsme spolu takhle.

Podnikání nebývá jen honba za uznáním, někdy jde o z nouze ctnost a aby se dařilo, prostě je třeba leccos obětovat. Jen by tím neměl nikdo citově ani jinak strádat. Pokud máš čas, navrhuju, co takhle se nějak zaangažovat? Můžeš pomáhat s papíry, s domlouváním schůzek, společný čas se dá trávit i v práci.

A p.s. na jednu věc jsem poměrně ´PROTIVNÁ a to je to, když manžel jede daleko a neozve se. Jenomže to se stalo asi tak 2 x, za dobu, co spolu žijeme, pak se jednou vybil mobil mně a taky jsem zavolala dost pozdě. Manžel byl slušně vystresovaný a pochopil. Pokud mi vypne mobil, když mu volám, prostě pošle zprávu že nemůže, nebo vezme telefon, omluví se, nebo se brzy ozve. Na tom není nic složitého. Tak držím palce, aby Váš vztah podnikání přežil.
Myšutka* 94689
19.2.2010 20:56:51
Jasmine, nauč se v první řadě nečekat. Podnikání (zvlášť v začátku) je nesmírně náročné na čas a já věřím tvému muži, že skutečně nemá čas ti psát. Časem se to určitě zlepší, ale nebude to stejné jako dřív. Musíš se naučit žít svůj život a manžela brát jako partnera, nikoliv jako střed tvého světa.
Věř mi, že domácnost se dá v pohodě zvládnout v jednom, pokud si promyslíš co je postatné a nebudeš chtít být superženou. Musíš se ale rozhodnout, jestli na model - on vydělává a já pečuji o hnízdo přistoupíš. Já jsem na to přistoupila, nejsem doma za rohožku, manžel si opravdu váží toho, že se domácností zabývat nemusí, ale je potřeba si stanovit meze. Domácnost dokáže člověka zničit, je to ubíjející nekončící práce a tak se člověk musí naučit kompromisům a využít všechny finty pro ulehčení. Máme myčku a sušičku a v době, kdy jsme měla děti ještě hodně malé a já byla se zdravím na štíru jsme měli i paní na úklid. Což bylo finančně náročné, ale rozhodně lepší, než abych se zhroutila.

Můžu tě ubezpečit, že pokud si řekneš, že to zvládneš a budeš mít svůj život a navíc i milujícího muže, tak to opravdu zvládneš. Pokud nemáš pocit, že manžel dělá levoty, tak není důvod se na něj zlobit. Místo čekání s večeří se v klidu najez sama, ohlas že máš svůj program a ten si užij. Ale nedělej naschvály, to nevede k ničemu.

Jinak mám za sebou doby, kdy manžel o půlnoci poslal SMS, že si lehne v kanceláři na zem a nepřijde domů, kdy mi v poledne zavolal, ať mu sbalím kufr, že za hodinu odjíždí na čtrnáct dní do Francie, kdy mi po týdnu služební cesty zavolal, že ještě nepřijede, že nejdřív za další týden... A to už bylo v době, kdy měl doma dvě děti. Samozřejmě, že byly doby kdy jsem měla pocit, že to je k ničemu, že to je vztah na houby. To bylo v době mé první mateřské dovolené. Pak jsem pochopila, že má prostě takové povolání, že to lepší nebude a rozhodla jsem se žít tak, abych byla spokojená i když manžel má málo času. Podařilo se, jsme spolu už 16 let a je nám fajn.
[<<Předchozích 180] Názory 181190 z 1031  [Dalších 841 >>]

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.