Diskuze : Záliby : Televizní pořady

Hodně štěstí při kontrole!

Seriál jsem zatím neviděla, ale chystám se na něj.

Podivala jsem se predevcirem. Na serial se divam s trochu jinym nadledem cloveka, ktery si prosel tou neurochirurgii. Moc dobre vim, jake to je, kdyz vam reknou, ze mate v hlave neco, co tam nepatri. Prosla jsem tim oddelenim a vim, jake pocity a myslenky vam putuji v hlave. Za par dni me ceka dalsi CT a ja kazdy den myslim na to, jestli to bude v poradku nebo to bude prusvih. Serial mi prijde zajimavy a urcite ho dokoukam.

Mně přišlo, že s postavou dědy v podání pana Bartošky přišla do děje první dospělá osoba. Navíc autenticky a na základě vlastního prožitku zahraná.

no ve skutečnosti tam nešla kvůli němu, ale spíš kvůli sobě... taky tam naprosto ignorovala jeho potřeby, místo toho naplňovala ty své (čímž myslím i potřebu "pečovat" - vyskládat prádlo do skříně a podobně) - tohle totiž asi rodičům tak nějak pomáhá zpracovat vlastní bezmoc, dodat pocit, že aspoň něco mají ve svých rukách... tohle totiž je právě ten okamžik, kdy je na tom asi okolí ještě hůř, než pacient sám - neví co mají dělat, jak se s tím porovnat, najít si míru užitečnosti přijatelnou pro pacienta a zároveň uspokojující vlastní svědomí...
přiznávám, že i já bych měla potřebu ho doprovázet, stejně jako jsem těžce nesla, když jsem nemohla doprovázet do nemocnice rodiče... role pasivního čekání někde mimo hlavní dění, je nesnesitelná, přestože rozum ví, že ani v centru dění by nebyl přínosem...

"odkládá v nemocnici použitý kelímek od kafe!"

myslím, že to mělo odrážet tu zahleděnost do sebe