Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : květen 2004

Máťa je rozkošná!

Nazdárek děvčata, tak jak se máte ??? Holky nějak nezvládám Matyldy vzdorové nálady:) ale to už asi jiné nebude. Jinak se musíme pochlubit má nové zuby jsou parádní vyndavací. A tudíž jim dávám maximálně týden než je ztratíme včera jsme je hledala tak 5 krát a večer jsem jí musela i budit kde je nechala a byli ve vaně ve šroubovací kačence:):):):)
Jinak si musím ještě rejpnout k tomu vyšetření poruchy glukozový tolenrace-vyšetření porucha glukozový tolerance nebo gestační diabetes pokud je neléčený může vést až k syndromu kaudální regrese (porucha vývoje bederní páteře) tak jen pro info Ifčo - opačný názor:) ,musela jsem, to sem dát sorry
Jo a povinný je to až poslední rok ( před 3 letý to bylo jen na doporučení ) - ale je mi jasný že povinný není nic a beru že když někdo něco nechce tak nechce ale poku dsi někdo chodí na 3D UTZ a pak odmítne diabetes tak mi to přijde divný:)
Jinak nakupování oblečení je u nás opačný peklo, vleze do obchodu a bere vše co je růžové a všechno chce a nutně potřebuje, a jinou barvu neuznává takže boty jen růžové je jedno že nejsou takové jako chce máma prostě růžové.Jo ale jakmile si chci něco zkusit já tak protestuje a pořád říká mami už jdeme jo ale kdybych si zkusila něco růžového to by vydržela klidně hodinu:):):)
Jinak holky už se zase začínbám trochu cítit jako normální člověk ve čtvrtek jsme byla na 4 tetu - úžasný. V pátek na Tajnostech ( mmch. moc se těšímn na období po 40 na mladé milence:):):) a pak jsme byli v hospůdce a poté jsme byli dokonce tančit a byla jsme chytrá a vtipná a moc mi to prospělo:):))
Tož to od nás všechny moc zdravím a těším se na nové fotečky pupíků.
Jo Míšo kdy bude dovolená už se to blíží že jo:)
Lí- jsi hvězda jak to vše zvládáš
Ifčo - doufám, že je malá už O.K.
Netko snažím se tvoje parádní slovní průjmy vždy předehnat a nějak se mi to stále nedaří jsme ráda že se máte fajn
Lidko- Danča je parádní dračice- jsme na to období zvědavá jak to bude probíhat u nás
Oddny . raději jsme se na tvé výtvory zatím ani nepodívala neb se bojím že ta zase nevydržím a budu utrácet :):):))
Jinak ještě se musíme pochlubit už jezdíme bez postraních koleček a dokonce už v sobotu ujela celkem 6 km bez koleček a se zubama:):):)

Ifčo, tak jak jsi se nakonec rozhodla s cukrovkou?

Bruno dneska poprvé spolupracoval v obchodě a to se mnou, kupovala jsem si v Litexu těhotenské plavky, tepláky atd. a on donášel od prodavačky ke mně a zpět, celkem ho to bavilo. Závěs odhrnul jen jednou, když jsem byla svlečená a děsně se chlámal a ječel: PRSA :-D! Vršku od plavek pro změnu říká "prsa do bazénu" :-D....

Dneska se u nás ochladilo, takže je to snesitelněljší, celkem...

Toto mi dnes přišlo e-mailem.


Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.

Dobrodružství na veřejném záchodě

(Kronika sepsaná ženou)

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: "Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda." Pak mi ukázala záchodovou "pozici", která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka. To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto "pozici" vydržet, když je můj močák těsně před explozí.

Když "musíš jít" na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.

Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky "stíná" hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu "střádala" a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....

Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost - podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš "pozici".....

Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil - který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ "pozici", nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: "OBSAZENOOOOOO"!!!!! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: "To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......", tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: "Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!" a vyjdeš ven.

Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. "Proč ti to tak dlouho trvalo?" zeptá se tě naštvaně.... "Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!". A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do "hajzlu!".

Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.