Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : květen 2011

Když j d e m i m i n k o k m á m ě d o m ů (ne k sobě, k ní), u m í už
v životě „docela dobře chodit". Podle p o d v ě d o m é h o plánu, j e n ž
b u d e určovat všechny j e h o b u d o u c í d o j m y a který je zároveň tě-
m i t o d o j m y určován, m i m i n k o ví, že život b u d e nevýslovně osa-
mělý, bez odezvy na signály, které vysílá, a plný bolesti.
Ale nevzdává to. J e h o životní síly se b u d o u vždy snažit o na-
stolení rovnováhy, po celý život.
D o m a to není j i n é než v porodnici, až na ty opruzeniny. M i -
m i n k o tráví dobu bdění v toužení, v nedostatku, v nekončícím
čekání na „správnost", která má zaplnit tu tichou prázdnotu. Na
několik m i n u t d e n n ě je j e h o toužení přerušeno a j e h o drásavá
potřeba po dotyku, chování a p o h y b u j e ukojena. J e h o matka je
j e d n o u z těch, které se po d l o u h é m rozmýšlení rozhodly povolit
m i m i n k u přístup k prsu. M i l u j e ho dosud n e p o z n a n o u láskou.
Zpočátku je pro ni těžké odložit m i m i n k o po kojení do postýlky,
protože tam tak strašně pláče. Matka je však přesvědčená, že tak
se to dělat musí, její matka (a TA to přece ví) jí říkala, že n e s m í
polevit, rozmazlila by ho a pak by měla problémy. Tato matka
chce všechno dělat správně. Na okamžik cítí, že ten malý tvore-
ček, kterého drží v náručí, je tím nejdůležitějším na světě.
Vzdychne a uloží m i m i n k o něžně do kolébky, která je o z d o -
bená žlutými káčátky ve stejném designu j a k o celý pokojíček.
Vyzdobit h o j í dalo spoustu práce. Z á v ě s y j s o u načechrané, ko-
bereček má tvar pandy, všechno je v dětských barvách: bílý prá-
delník, přebalovací pult s vaničkou, s poličkou na zásypy, olej íč-
ky, mýdlo, š a m p o n , kartáček na vlasy. Na zdi j s o u obrázky
zvířecích mláďat oblečených j a k o lidé. V zásuvce k o m o d y je
spousta košilek, dupaček, capáčků, čepiček, rukaviček a plenek.
Na hoře v r o h u je vlněné j e h ň á t k o a váza s květinami — které
j s o u odříznuté od svých kořenů — matka květiny taky „miluje".
N a r o v n á m i m i n k u košilku a přikryje ho prošívanou přikrýv-
kou a dekou s j e h o iniciálami. Spokojeně š i j e prohlíží. Na ni-
čem nešetřila, dětský pokoj je perfektní, i když si s manželem
zatím n e m o h o u dovolit nábytek do celého d o m u . N a k l o n í se,
78
Koncept
kontinua
políbí m i m i n k o na sametovou tvářičku a odchází s m ě r e m ke
dveřím. Tělíčkem m i m i n k a otřese první výbuch utrpení.
Matka opatrně zavře dveře. Vyhlásila mu válku. Její vůle m u s í
zvítězit nad j e h o . Přes dveře slyší něco, co se podobá mučení.
Její k o n t i n u u m to jako takové chápe. Situace je opravdu tak vážná,
jak to zní. Příroda by tak silné signály nepoužila, pokud by se
o m u č e n í nejednalo.
Matka zaváhá, její srdce to táhne k m i m i n k u . Ale m u s í o d o -
lat a j í t svou cestou. Vždyť ho právě nakrmila a přebalila. Je si
jistá, že mu opravdu nic nechybí, a proto ho nechá plakat až do
vyčerpání.
Když se m i m i n k o vzbudí, znovu pláče. J e h o matka nahlédne
do dveří a ujistí se, že je na svém místě. O p a t r n ě zase dveře při-
vře, tak aby v n ě m nevzbudila falešnou naději. Utíká do kuchy-
ně, kde má práci, ale dveře nechá pootevřené. To aby slyšela,
kdyby se m i m i n k u n á h o d o u „něco stalo".
Křik m i m i n k a přechází do chvějivých vzlyků. Ž á d n á reakce
se neblíží, síla, která ho poháněla dál signalizovat, se vytrácí do
zmatku pusté prázdnoty, která už před h o d n o u chvílí měla být
naplněna úlevou. M i m i n k o se n e m ů ž e otočit, j e n se rozhlíží. Za
mřížemi postýlky je zeď. Světlo je tlumené. N i c víc tu není, j e n
ty nepohyblivé tyčky a zeď. Ve vzdáleném světě j s o u slyšet bez-
významné zvuky. V j e h o blízkosti není slyšet nic. Zírá na tu zeď,
až se mu zavřou očička. Když je otevře, je tam ta samá zeď a tyč-
ky. Přesně tam, kde byly předtím, j e n světlo je ještě tlumenější.
Mezi věčností, kdy kouká na zeď a na tyčky postýlky, j s o u j i n é
věčnosti, kdy se dívá pro z m ě n u na tyčky na o b o u stranách a na
strop v dálce. Daleko na straně j s o u nějaké nepohyblivé obrysy,
které tam j s o u vždycky.
Jsou ale i situace plné pohybu, kdy mu něco zakrývá uši a tlu-

Jéé, Joll, kdybych věděla, že Tě tohle trápí, tak Ti Koncept kontinua doporučím už dávno, já jsem ho četla v šestinedělí a hormony pracovaly, ona tak kniha je psaná trochu tendenčně, takže inidánské jsou maminky, americké jsou matky a mě to tenkrát hrozně mrzelo, že moje dítě to pravé kontinuum nezažije, protože neběhám bosa po po lesích jako indiáni a fakt jsem to obrečela.
Ale ještě ti doporučím knihu Naše děti, naše světy, mně se líbila moc, zabývá se výchovnými způsoby v různých kulturách, člověk se taky trochu uklidní, že neexistuje žádné universální "správno" jak vychovávat děti a že i když člověk neudělá vždycky všechno dobře, tak to nemusí znamenat žádnou katastrofu pro dítě.

Nazdárek po dlouhé době

Lei, kolikrát na tebe vzpomínám a představuji si, že bych tu k Leince měla ještě taky miminko a musím říct, že se mi ta představa moooc líbí I když chápu, že realita je asi dost náročná...

Určitě pak dej do deníčku nějaké sourozenecké foto, ať se můžeme všechny rozněžnit.

Jinak my se máme dobře. Hrozně moc mi to teď letí, možná i díky MC a tomu, že Lea je takový malý parťák, takže už většinu věcí děláme spolu. Vysává vlastním vysavačem, utírá se mnou prach, umývá podlahu (pak se samozřejmě musí celá převléct), asistuje u vaření, věčně si čteme, malujeme, děláme říkanky z MC a týden je hned pryč. Až začne jaro, bude to ještě lepší. Minulý týden jsme si s Davidem koupili nová kola, tak už se nemůžu dočkat, až začnu s Leuš zase jezdit po okolí. Také teď máme v plánu předělat ložnici a udělat z ní trošku víc dětský pokoj. Zrovna dnes nám dorazila nová patrová postel, takže nás čeká malování,montování nového nábytku atd. Docela dost se na to těším, tak jsem zvědavá hlavně na Štěpika, protože pro něj to bude překvápko. Když jsem se ptala Leinky, jestli bude spát ve velké posteli, tak zakroutila hlavou a odpověděla " s mami a tati" a šla se hned natáhnout do naší postele

Štěpa je ze školy nadšený, na vysvědčení měl samé jedničky a od září přestal být problém s tím pokákáváním, takže radost veliká.

Zdravotně u nás naštěstí dobrý. Lea vžy jen soplila, kašlala, ale do týdne to přešlo a horečky měla jen k zubům. Akorát ji trápil ekzém, měla ho skoro po celém tělíčku, ale díky Katce a jejím radám ohledne mastiček, je to už téměř dobré, takže ještě jednou moooc díky!

Co se týče vztekání, tak to u nás skoro neznám. Lea spíš začne lítostivě plakat, než by nějak řvala, dupala, bouchala a podobně, ale počítám s tím, že období vzdoru taky asi přijde.

Co mě teď asi nejvíc mrzí je to,že se začala bát různých věcí, má nějaké bojácné období. napřiklad jede kolem nás traktor, vždy vesele volala "traktor", teď ho vidí, říká "boš"=bojím, a hned se tulí ke krku a to je u více věcí. Včera se třeba bála mopu v chodbě. Hold asi fantazie začala pracovat.

Jo a momentálně čtu knížku Koncept continua a musím říct, že je to knížka jak dělaná pro mě. Asi s žádnou knížka o rodičovství jsem se ještě tolik neztotožnila a mám pocit, že její autorka je snad první člověk, který mě "neodsuzuje" za to, že Lea od první noci spí se mnou, že jsem jí nenutila kočárek a nosila, že jsem ji nenechávala samotnou v jiné mísnotsti, nenutila být v postýlce...Při čtení jsem fakt cítila radost z toho, že jsem se nenechala přemluvit a nedělala to jinak.

Tak doufám,že to tu brzy zase bude frčet!

A co nějaký větší srazík????

Mariko, tak já koncert sledovat nemohla bo jsem měla kolotoč kolem dětí, manžel byl na hokeji. Nakonec jsem s nejmenším vytuhla taky. Jsi borec, že toho tolik zvládáš
Lei, ani se mi nechce věřit, když píšeš, že u vás první nemoc. Tiše závidím. Mě už z toho doma hrabe. Tadeáš to chudák furt chytá od starších. Nedovedu si představit mít doma další dítě a ta řetězová reakce, kdy to postupně chytnou všichni, už ted jsem z toho fakt vyřízená a místo, abych si užívala mateřskou, tak jen řeším medicínky, doktory aj. S tímhle kolotočem jsem fakt nějak nepočítala, když jsem se coby prvnotěhule těšila na mimčo.
Co se týče vzdoru, jak píšeš. Tak já bych řekla, že to nemusí být ani nedozrálou nervovou soustavou, ale už ty naše dětičky na to věk mají. Jak mi kdysi řekl psycholog- u někoho to přijde dřív, u někoho později, ale ve 3letech má období vzdoru každé dítě...mohu potvrdit. U prvního to přišlo kolem roku a půl, u prostředníčka ve 2,5letech a Tadeáš se začal vztekat někdy v říjnu. A myslím si,že on teda bude hlava tvrdohlavá fest. SIce je i hodnoučkej, ale když si něco umane a já řeknu, že to tak nebude, tak to je konec. Nedávno si vytahoval nůž z šuplíku v kuchyni, tak jsem řekla, že né a vzala mu to. To jste měli vidět, slzy jak hrachy a pak si stoupl k myčce nádobí a začal o ní bušit hlavou To jsem zírala, nikdo z kluků tohle nedělal. Tahle situace se od té doby opakovala ještě 2x. Nějak nechápu tu jeho sebedestrukci. Až u něj bude vzdor na vrcholu, tak já to snad doma nezvládnu. Davídek taky býval temperament, ale tohle mi nedělal. No mám se na co těšit.

Holky, kdyby vás to náhodou zajímalo, dnes mám s kapelou koncert ve Vagonu, jsme zase předkapela Znouzecnosti. Dá se na to dívat on-line, budeme hrát asi od 20:30, možná se to posune na 21h.
www.vagon.cz