Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : červenec 2012

Tak ja dnes zkusila na chvilku metodu "necham lezet v postylce plakat", casem se utisi... No dopadlo to tak, ze se chudinka poblinkala. Bylo mi ji hrozne lito, tak tohle uz tedy zkouset nebudu, nektera miminka proste sama neusnou.

Tak náš mladej se dnes začal plazit, nejdříve pozadu a teď už i mírně vpřed...a už to začne

jo tak prosazovat vlastní názor mě teda moc nejde, ale záleží na situaci, občas se projevím tak až sama žasnu. Je to hodně o povaze a částečně taky pozůstatek doby, ve které jsme jako děti vyrůstali, nebylo zvakem, aby někdo "vyčuhoval z řady". Dnešní děti to mají ve škole úplně jinak, učí je od začátku aby se samy rozhodovaly, měly svůj názor, něco iniciovaly apod., tak doufám z nich pak nebudou opačné extrémy.

Petro, u nás by taky chtěli Matěje nosit, ale naštěstí chápou, že je maličký a mohli by mu ublížit. Sem tak jim ho dám na klín do náruče, když bezpečně sedí sami uhnízdění, tak to jsou v sedmém nebi, nebo si větší lehnou na záda a on jim na břiše pase koníky, já ho přidržuji, chechtají se tomu, jak se na ně culí a slintá u toho. Matěj má taky rád jejich dovádění, když je v lehátku a oni kolem něj lítají, tak až výská radostí. A vůbec se na děti usmívá, hlavně když si s ním povídají, podávají mu hračky atd....

Mufi, u nás musím někdy prcka bránit vlastním tělem, kluci ho občas považují za oživlou panenku, takže ho taky chtějí kutálet, nebo mu nabízejí ruce, aby se přitáhl do sedu. Mara dostal přísný zákaz ho zvedat, on se cítí být strašně silný a velký, je to pár dní zpátky, co chtěl zkoušet, jestli by prcka nevytáhl z postýlky.
Naštěstí to nezkusil, napřed se se mnou o ten skvělej nápad podělil. Hrozně se oba smějou jeho pokusům o pohyb, když se mi odplazil z deky a já se ze srandy zlobila, kam se jako vydal, tak se mohli potrhat smíchy. A Šíma se směje jejich blbnutí, hlavně David mu asi připadá komickej, protože u toho vyloženě čeká, co bude zase provádět a chechtá se předem.
No, Gab, já se těším, až jí to budu říkat o tom očku, já se nerada hádám, vždycky jsem měla tendenci podléhat "autoritám", ale učím se víc prosazovat svůj názor.
Ale je to těžké, tkahle v reálu neznám moc lidí, kteří o těhle věcech víc přemýšlejí. Většina očkuje, i v rodině, taky poslouchají slepě doktory. Posledně se mi divil švagr, proč nechci s malým cvičit vojtovku, vždyť je to zadarmo. Nebo když jsem jako těhotná nešla na všechny možné testy. Nebo že hned nesrážím horečku a neběhám s dětma k dr. s každou blbinou.

GJani, tak to se už zítra bude točit jak profík! Paráda!