Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : červenec 2012

Jinak naše malá už bravurně leze, začala přesně v těch 10m, teď už jsou to 3 týdny a nic před ní není uchráněno, velmi rychle pochopila, že věci maličko nad její pozicí lezce jsou nejzajímavější, takže si začala sedat na paty a volnou rukou rabovat, no jsem jí vděčná, že mi nechala tak dlouho prostor se radovat z víceméně neakčního miminka .

Začala hodně jíst, to jsou tedy porce, ještě před měsícem nejedla plnou přesnídávkovou skleničku příkrmu a teď nešťastně hýká, když to dolupe, že chce ještě, takže vařím zřejmě objem takové té větší sklínky pro batolata. Zatím jsem žádnou takovou nekoupila, abych mohla vyzkoušet, jestli by jí to stačilo.

Mám ale problém, nemůžu vymyslet, co jí dát jako dopolední příkrm. Dostává zatím masozeleninu v poledne a kaši s banánem večer, pořád striktně bezmléčná dieta, a bohužel mi odmítá krom toho banánu v kaši veškeré ovoce. Už jsem zkoušela dusit, syrové strouhané, přesnídávky, dokonce jsem se kousla do zadele a zkusila přislazenou variantu s cukrem, nic, nechce, šklíbí se, pláče. Jogurt nemůžeme kvůli té alergii a nemůžu vymyslet, co jí tedy dát, už dává najevo, že by dopoledne taky něco slupla... Přestala mít v oblibě kukuřičné křupky, jakoby hledala něco, co nemůžu vymyslet ani já.
Nemáte někdo nějaký nápad?

Stejně je mazec, jakej je rozdíl mezi dětma narozenýma v rozmezí jednoho měsíce...

To je ta nevýhoda internetových diskusí. Naživo by bylo snadnější rozvést myšlenku nebo dovysvětlit, jak to bylo míněno. Takhle někdy dochází k nepochopení. Ale to nevadí. Souhlasím s tebou, že to, co si Edvi musela vyslechnout od maminky, jako že se snad má stydět za kojení na veřejnosti, je opravdu hodně přes čáru a nejhorší na tom je to, že je to zrovna maminka, kdo ji takhle sráží. Takhle kdyby něco takového řekla tchyně, ta by se dala poslat do...

Holky, to naše mládě začíná být pěkně vychytralé. Tuhle se natahoval k jídelnímu stolu, držel se konečkama prstů, stoupal si na špičky a vydatně funěl, ale neviděl tam. Tak se přechytl na mě, začal mě tahat za tepláky a jasně naznačoval, že chce zvednout. A taky se před ním asi budeme muset schovávat s pro něho nevhodným jídlem, jak kluci šustnou papírkem, tak zbystří a začne je pronásledovat.

A mě strašně bolí v krku, budu muset nastudovat nějaké osvědčené rady, jak si od toho pomoci, nebo se zblázním.

Tak to já bych za těma otázkama a poznámkama o kojení( a jiných podobných tématech) u většiny lidí nehledala žádnou patologii, to mi přijde přehnané. Myslím, že hodně lidí se ptá tak nějak konverzačně, ono se to nabízí- A kojíte? A dudlíka máte? A už chodí sám? Navíc se to v každé generaci, nebo spíš i častěji, mění, různá doporučení, to co je jednou správně, je za pár let úplně špatně.

Ten zánět stř. ucha fakt mám, dostala jsem nějaké ATB kapky a mám ještě přijít. Je to hnus, hučí a šumí mi v uchu, už to teda nebolí, ale dělá mi zle hluk, takže kluky s tatínkem posílám ven, jak to jen jde. A dneska to nepůjde, protože tam pro změnu zase prší, tak to tu do večera zblázním.

Mrně už konečně líp spí, usíná mi sice pořád v náručí, ale dá se položit do kočáru, nebo někdy i do postýlky, když jsme tu sami a je tu klid. I večery jsou lepší, a v noci se budí většinou jen jednou, tak je to s ním už fajn.

Andrýsku, ty jsi se pro krmení UM rozhodla víceméně svobodně (jasně, kdyby to šlo "samo", tak bys taky asi déle kojila, ale ve tvé situaci sis vybrala celkem v klidu a sama), proto ani nemáš tak velkou potřebu druhým sdělovat, jak je tvé rozhodnutí nejlepší na světě a jak se také oni mají přizpůsobit tomu, co je pro ně nejlepší. Ctí tě, že nikomu nevyčítáš ani neradíš nevyžádaně, stejně jako každou jinou, která to nedělá , nicméně mnoho žen, které byly k omezení kojení (nebo naopak v minulých letech se zase mnohé ženy cítily ke kojení přímo tlačené a taky to nesly velmi nedobře) poměrně dost tlačeny, což minulý režim dělal mnoha metodami a poměrně direktivně, tak to mají postavené přece jen jinak. Mají s tím "problém" a ten problém se projevuje často právě v nejbližší rodině, vůči nejbližším členům.

Máš určitě pravdu, že to také může být zástupný problém, že některé matky mají potřebu dcery stále nějak kárat a "vychovávat". Ale i tak, není to náš problém, co si matky řeší, to jsem tím chtěla říct. Už nejsme děti, názor vyslechneme a myslíme si své, zkrátka ať si naše blízká ženská osoba řeší jakýkoliv svůj problém, lépe aby si ho řešila sama a nikoliv skrze nás . Porod, kojení a výchova malých dětí jsou velká ženská témata, téměř žádná matka se nezdrží nějakých promluv, nicméně necitlivé poznámky toho typu, jak psala Edvi, ukazují i na nějaký bolavý důvod, který k tomu vedl, si myslím