Diskuze : Hlavní : Dárkyně vajíčka

Já mám dítko z darovaného vajíčka, trochu jsem se bála pocitů, které popisuješ, ale nedostavily se. Jestli mu to někdy řeknu, tak určitě až bude úplně dospělé. Z rodiny to neví nikdo, k ničemu to nepotřebují.

Zkusna to nahlednout z tohoto uhlu. Od darkyne je ta jedna jedina bunka. Vsechny ostatni bunky, vsechny atomy jsou z tebe a skrz tebe. Vlastne az doted, protoze predpokladam, ze jsi pul roku kojila.
Kam se hrabe jedna bunka na cele to krasne telicko, ktere cele vyrostlo z tebe?

Rostlo ti v břiše, ovlivňovala jsi jeho růst už v prenatálním stavu tím, co jsi jedla, co jsi pila, na co jsi myslela, co jsi poslouchala. Živila jsi ho přes svoji placentu, porodila jsi ho svojí čičinou, odkojila svým mlékem. Kdyby se teď objevila dárkyně vajíčka, už by také nemohla říci, že dítě je biologicky zcela její. I biologicky je částečně tvoje.

řekli jsme to dětem v předškolním věku a problém nemají.

manžel je z daroaných spermií, tchýně jim to řela, když se rozváděli... bylo klukům 8 a 10 let... vztah jim to pošramotilo na velmi dlouhých 15 let... nebýt smrti otce, asi by vztah byl špatný dodnes... nic jim to nepřidalo...

já, pokud bych už měla tu potřebu jim to říct, tak až v dospělosti, až by pobrali rozum...

co se rodinné anamnézy týká, tak to bych tam nějak neešila..kolik dětí je "kukavčích" a otcové o tom nemají šajna a tím děti taky neznají anamnézu.. a to nikoho netrápí :)