Diskuze : Záliby : Posilování, cvičení, pohyb

Skutecnym nepritelem je vlastni odpor, ja taky povazuju kazdy zbytecny pohyb za zivotu nebezpecny.
Cas mi vicemene nikdy nebranil, ale odpor k te "zbytecnosti". Zato kdyz jsem se konecne dostala bliz k tomu, co jedine na svete jsem fakt chtela, nebrani mi cas, penize, ani vlastni kondice.

Jen zdravotni duvody, kila navic a podobne jsou zkratka hodne chaba motivace. Takze ze vseho nejdriv bych popremyslela, co opravdu chci a co me vtahne natolik, ze me neodradi nic od toho, vyrazit.

Ruth, jo, na tom něco je...ale na druhou stranu, domácí práce se sice dají nějak zorganizovat, něco může udělat jiný člen rodiny, nemusejí být vždycky teplé večeře apod...ale ten rodinný život je na houby, když člověk přijde domů třeba kolem 18h...hlavně s těmi menšími dětmi, které chodí dřív spát, se člověk pak moc neužije...s těmi staršími zase věci do školy apod...o tom, aby s nimi něco podnikl v týdnu, už ani nemluvím...takže na všechno zbývá víkend - na výlety, trochu něco udělat doma, užít si děti, partnera, nějaké ty koníčky, trochu si přispat...to mi přijde dost málo... Já pracuju na dlouhý/krátký, takže mám i celé volné dny přes týden a neměnila bych ani za nic...sice, když byl syn menší, tak to mělo stinnou stránku, že jsem se s ním v pracovní dny viděla tak půl hodiny ráno a když jsem večer přišla, tak už spal...ale zase třeba další den jsem měla celý volný, takže jsme strávili úplně celý den spolu, buď šel do školky jen do oběda, já si zatím v klidu udělala doma, co bylo potřeba a odpoledne jsme měli celé volné...nebo třeba některý den jsem ho nechala doma a někam jsme vyrazili na celý den... Ale předpokládalo to na ty pracovní dny zajistit babičku, respektive bychom to zvládli v případě nutnosti i bez ní, akorát bychom syna nemohli brát vždycky po obědě, ale až třeba v těch 16-17h, to by manžel stíhal, v ty dny, kdy jsem nemohla já...

"Obecne si myslim, ze pracujeme az moc. Nemel by být standard být dne 10,5 hodin pryč z domu k vuli práci."

Oliverko, souhlasím.
Obzvlasť mluvime-li tedy o lidech s rodinou, svobodný bezdětný člověk má veškerý čas sám pro sebe.
Ale chce-li člověk pěstovat nějaký rodinný život a také někdy relaxovat a věnovat se sám sobě, při takovém pracovním nasazení je to bez pomocného personálu jen nekončící honička.
Kdo tvrdí, že to "v pohodě jde", zamlčuje obvykle nějaký podstatný detail (Třeba vydatnou pomoc prarodičů, děti pravidelně u expartnera, flexibilní pracovní dobu, spánek 4 hod. denně apod.)

V 7 večer už jsme většinou jak v zimě tak i v létě vykoupaná a v noční róbě. Ale někdy si v týdnu bereme s holkou od našich psa a jdeme na 1,5 hod procházku odpoledne a pak se ještě musí cca v 9 večer. což je cca 2 hod procházek za den. O víkendu na chatě hodně chodím a i o dovolené - v podstatě bez procházky na 2 hod nemám dobrý den.
Ale v běžném pracovním týdnu to vždy nejde. Ale nemám klasické kancelářské sedavé zaměstnaní, někdy jdu v práci za den po schodech 30 x nahoru a dolů.
Myslím, že úplná pecka nejsem.
Ale do posilovny by mě v 7 večer nikdo nedostal.

Sportuji 3x - 4x v týdnu - vždycky navečer, cca kolem osmé mám po cvičení. Později už to ani nejde, protože rozpumpovanej organismus pak nemá dost času na zklidnění před spaním.
Teplé večeře nevařím. To už je pro mě opravdu ztráta času. To spíš řeším s dětma školu a domácnost...