Diskuze : Záliby : Mluvené slovo

Taky jsem americkou manželku četla jako mládě. Na základě toho jsem se rozhodla, že u sebe doma nikdy v životě ani na vteřinu nedopustím jakoukoliv nerovnováhu ohledně příjmů, a domácích, rodinných a pracovních možností i povinností. Hezky napůl všechno. Jak já si mohla žít. Nebýt téhle knihy, tak jsem se stala archeoložkou na půl úvazku. Tahle kniha mi dočista zničila život.

Beat, já Deník četla jako úplně jako mladě v nácti letech. A svorně jsem tou dobou nesnášela všechny aktéry, přišli mi úplně příšerní. Až kolem 20 jsem pochopila.

Znamená to, že nemůžete poslouchat ani rádio?

"Měla jsem pocit, že se tam opakuje stále to samé, a že a vím v polovině vlastně všechno. Ale třeba se pletu."

Nepleteš.
Já vím určitě, že bych to nedočetla, iritovalo mě to čím dál víc. Jako audio doprovod k procházkám se to dalo překousnout, ale na klasickou četbu bych neměla nervy. Vyšlo to v Absyntu, který "vydává díla renomovaných autorů reportážní literatury v češtině" a je to všude anoncováno (a bráno) jako literatura faktu, ale podle mě to nároky na literaturu faktu nesplňuje. Jak píšeš, je to takový hybrid, ani ryba, ani rak (a ještě mi přijde, že si autorka z každého žánru vzala to horší.)

Jojo, tak to mi na tom vadilo to samé. Tvářilo se to v podstatě jako literatura faktu, ale v tak americkém podání, že se hrálo daleko spíš na emoce, než aby se sdělovala právě ta fakta. Pokud to měla být beletrie, tak v tom chyběl příběh. Pokud to neměla být beletrie, tak tam zase chyběly informace a především struktura.

Dočetla bych to určitě, kdybych tu knihu nemusela vrátit. Nicméně, když už ji nemám, tak ji kvůli druhé půlce asi shánět nebudu. Měla jsem pocit, že se tam opakuje stále to samé, a že a vím v polovině vlastně všechno. Ale třeba se pletu.