Diskuze : Záliby : Mluvené slovo

Autorka se hodně opakovala, spoustu času věnovala věcem z mého pohledu zcela marginálním a nepodstatným (popis triček s vtipnými nápisy, která kdesi prodávali nebo pohlednic, jež někdo z hrdinů obdržel, toho, jak vymýšlela jméno pro svou dodávku, jak se ji učila řídit a že přitom porazila dopravní kužely, jak ji pokousal pes jedné z hrdinek), zato věci, které by mě opravdu zajímaly, přešla jednou větou - v celé knize vystupuje jediná dvojice nomádů s dítětem školou povinným, já bych ráda věděla, jak se k tomu staví systém, jestli musí být dítě zapsané do nějaké školy, jestli ho někdo přezkušuje a jak často apod., ona to odbyla tím, že dítě je místo domškoláka roadškolák.

Rodinova, taky tak, pro mě je dlouhý poslech utrpení, nedokážu se soustředit, zvlášť když je to ze záznamu, když je možnost, vždy zvolím text, potřebuju vizuál, asi nemám sluchovou paměť.

Deník americké manželky mi dal MM někdy v roce 1988 cca. A nedávno jsem si ho přečetla znovu, asi potřetí, počtvrtý. A je dobrý, jak při každém čtení něco vnímám jinak. Jinak jsem to viděla jako mladá holka, jinak teď.

Tak vidíš:)

Jo tak proto nežehlíme. Něco jako kostýmek jsem neměla v životě na sobě.