Diskuze : Hlavní : Máme doma předškoláka

jentak,
já už jsem tu taky psala, jak to bylo v naší rodině - matka je ročník 1950, má o dva roky staršího bratra, takže píšu o době hluboký genderový nerovnoprávnosti, kdy žádní aktivisté v tomto směru nefigurovali, a od nejútlejšího věku to bylo tak, že strýc se motal u babičky v kuchyni a zajímal se o vaření, zatímco matka byla nadšenec do sportu (hrála i fotbal) a aut, začala si dělat řidičák hned, jak to šlo. Nikdy nikdo nezpochybnil, že strýc je muž a matka žena, přesto strýc celý život rád vaří, peče, umí šít, a matka se to naučila až z nutnosti po čtyřicítce, ale nesnáší to a nebaví ji to. Babička byla naprostá konzerva, holka z vesnice, ale nikdy jsem od ní neslyšela, že by jí to přišlo divný nebo že by se to pokoušela ve svých dětech "zlomit".

Val,
ale houby, právě že má - jeho děda, se kterým měl moc hezký a blízký vztah byl vyučený automechanik, bral do ho dílny, do garáže, jezdil s ním na traktoru, jako dítě taky dostával autíčka, někdy ve čtyřech letech našel po svém otci nějakou knížku o veteránech a rád si tím listoval, ale prostě ho to "nechytlo".
To samé se sportem, babička ho odmalička vedla ke sportu, chodila s ním bruslit, lyžovat, učila ho na kole, jeho bratranec se dokonce léta věnuje extrémním sportům, narážel na to často, ale taky ho to nijak nezaujalo.
Naopak o tu jeho biologii se v rodině nikdo a nikdy nezajímal.

No tak já osobně bych nejradší na někoho jinýho přehodila nakupování VEŠKEREJCH hadrů, je mi to z hloubi duše protivný.

Jenže 99,9% lidí nedělá atletiku vrcholově.

My se bavíme o společenských stereotypech. Kdyby na krajský přebor mužů v běhu nastoupila mezi muže Denisa Roslová, tak mohou ti chlapi celý závod pozorovat její pěkný zadek.

qweeerty,
drobná poznámka... ne každý člověk je zároveň atlet.
Atleti jsou pouhou podmnožinou lidí.