Diskuze : Hlavní : Máme doma předškoláka

to je normalni stadium. Poznava jednotliva pismena, ma zajem o cteni, hraje si na cteni, hraje si na psani. Je to zaklad pro cteni. Dalsi stadium je spojovani. Vydrz. To prijde.

Nech to bejt. Za měsíc to už může bejt jinak.
Všechny moje děti se naučily číst samy, někdy v pěti letech. Ale nedělala jsem to s nima, samy si někde louskaly nápisy, pak jednoduchý knížky a neuspíší se to. Navíc, vůbec nic to neznamená, já se pak u jednoho dokonce muslea v první třídě znovu vracet ke cvičení:" LA, LE, LO, ME, MU.." atd, protože byl zvyklej číst poměrně rychle a dělal chyby, slova si občas domejšlel, hádal...

Hele z toho se nehruť, naše mladá to samý. Dokáže číst a psát ale snad půl roku trvalo, než jsme jí vysvětlili přesně tohle. Musí si to hodněkrát zopakovat, než na to přijdou. My jsme dospělí, máme to zažitý, proto tě možná znepokojuje, že "nevidí" slovo. Neboj, uvidí. Byla jsem z holky lehce rozpačitá, když jsem jí říkala "a co vidíš, přečti to", odříkala písmenka. Ale dohromady to nedala. Naopak, když psala, řekla jsem jí napiš "Pes", napsala PS a tím to haslo. půroč by tam mělo být E nemohla a nechtěla pochopit. Občas dokonce ur\Aženě odkráčela do pokojíčku, jako že jsme dostatečně neocenili její inteligenci Chce to trpělivost

Ne.

Já to měla taky tak. První knížky jsem měla přečtené už ve školce. V 1.třídě děcka slamikovala, jak má-ma me-le ma-so a já si pod lavicí četla. Kdyby mě pančelka trestala za to, že nevím, kde čtou, měla bych klíďo i na vysvědčení kouli. Úkoly navíc nepomáhaly, měla jsem starší sourozence a psala jim úkoly do školy, zatímco oni byli na lítačce venku (já lítala taky, ale já měla jako mladší míň hodin ve škole). taky mě základka moc nebavila, jak by mohla, když jsem to uměla napřed. Na problémy jsem narazila až na vejšce, do té doby mi stačilo, co jsem slyšela ve škole, jela jsem to skoro až do maturity levou zadní.