Diskuze : Záliby : Paličkování

Držím palec, přeji pevné nervy. Sama jsi pracovala s dětmi, takže víš, že oni stejně pochopí, i když třeba ne hned, kdo to s nimi myslí dobře, kde mají zázemí a kam se mohou jít třeba i vyplakat. Pro děcka je ten fakt rodinného krbu, klidu a jistoty nejdůležitější, i když oni sami to neví, ale podvědomě cítí. Neboj, myslím, že kluci to mají srovnaný, jen se nenech vykolejit. Uvidíš, jak se malý narodí, to bude taky změna, pro všechny. A co kluci, těší se na mimčo? Někdy právě v tom novém človíčku se objeví problém. Ale nechci Tě strašit, znám to jen od kamarádky, taky prožívala něco podobného a dopadlo to potom dobře. Měj se a drž se, tu nás už slunko nesvítí, ráno bylo fajn, teď nic moc. Eva

Ahoj Hani,
jsem ráda, že ses taky ozvala. Mám teď víc času, protože jsem prakticky od začátku těhu doma, protože moje těhotenství "nezapadalo" do zaměstnání, které jsem vykonávala. Takže mi dali ve zkušební době výpověď, protože mě nemohli přeřadit na jinou práci, nebylo kam - tam všichni dělají to samé. Měla jsem prakticky pořád noční a tahala těžký věci, tak mě doktorka nechala doma, abych o to hned v začátcích nepřišla. Mezitím se dodělaly z nejhoršího předělávky baráčku a od před Vánoc bydlíme "ve svém". Mamka je jen přes zahradu....A to mi stačí. Už mi to společné soužití opravdu někdy lezlo na nervy, a nejvíce v té době co jsem byla doma.
Termín mám 4. dubna, je to sice za pár (jak píše Santy), ale zato se to neskutečně vleče. Paličkuju po chvilkách, protože mimís je jak porčenej, bude to asi nějakej ďábel, kope ráno, přes den, večer, v noci....hrůza. Pohlaví nevíme, necháváme si to jako překvapení.
Jinak teď mám problémy s přiznáním peněžité pomoci v mateřství, asi to nedostanu, musím zítra na úřad a v pondělí znovu. Od ledna se změnily zákony v téhle oblasti a nikdo mi není schopen dát jasnou odpověď, neb na úřadech také nic nevědí. Asi jsem jediný případ, který není zaměstnancem (ale jde mu přes zaměstnavatele neschopenka) a nejsem v evidenci na úřadu práce...Asi jsem prostě nějakej "spešl" případ....

Víš, problémy s bývalým přetrvávají neustále úměrně s tím, jak kluci rostou. Ten starší bude vycházet, takže jsme řešili přihlášky na školy. Tatínek, ač s ním ani na jedné škole nebyl, radí a kritizuje. Nyní zpracovává zas toho staršího, protože mladší není pro něj teď atraktivní - nebaví ho motorky. Takže nadšení, které měl pro mladšího v době, kdy měl starší úraz, už je dávno pryč. Kluci jsou prostě jak na houpačce, ale vědí, že u mě mají zázemí stále stabilní. Ten mladší si to uvědomil asi před rokem, jakou by udělal chybu, kdyby tenkrát odkýval to, že chce bydlet u táty. Starší sice motorky miluje, ale v květnu ho čeká náročná operace oka - implantace čočky, takže budu ráda, když se dá do září dokupy, aby mohl nastoupit na nějakou školu. Tatínek už ale zase kuje pykle, chce k sobě toho staršího....což starší odmítá, prý zůstane u mě. Takže klid nemám ani teď, bejvalej mi neustále předhazuje to, že jsem těhotná, neustále na to všude na úřadech poukazuje a mě už s tím obtěžuje. Je opravdu trapnej a ubohej, ale co si na něm vezmu......Dál si s dětmi jedu svoji kolej a na něj kašlu, ať se staví třeba na hlavu, u něj by děti to zázemí neměly. Mladší k němu nechce jezdit, takže tam parkrát neodjel, tak jsem dostávala vyhrůžky, že si bude stěžovat atd...prostě stále ta stejná písnička. Asi mu ta samota leze, chudáčkovi, na mozeček. Taky nás čeká soud, podala jsem žádost o zvýšení výživného na mladšího syna, protože 1200 je opravdu málo, tak snad mi to nevyjde zrovna okolo termínu. A až budeme vědět na jakou školu se starší dostane, tak budu podávat i zvýšení na staršího, protože budou s učilištěm určitě také výdaje. To se asi bejvalej fakt zblázní.

To jsou asi tak "novinky" ode mne.

Ahoj, ona měla přítele skoro 2,5 roku, dobrá známost (otec i matka doktoři), ale teď se nepohodli a dali si pauzu. On na děti moc nebyl a ona to nějak přejala...Dřív tak nějak chtěla časem děti, teď už ne. Doufám, že bebí přebolí a změní svůj názor. Dřív se o kluky nikdy nezajímala, ona je takový spíš vědecký typ. Furt leží v knížkách, sportuje, atd. Kluci ji nikdy nebrali a najednou buch...a taky se zamilovala. Snad zase bude buch a bude za pár let i vnouček, ale fakt až za pár let! Jo, doporučuji raději návštěvu gynekologa, my jsme to radši řešili práškama. A to i v 17 letech. Pro klid duše, to víš, moc jsem s tím taky vnitřně nesouhlasila...Už jsem měla maminku i v deváté třídě!!!

Áje gratuluji ke krásným dětím. Evi, já jsem na tom jinak, dcera má sedmnáct a je zaláskovaná až na půdu. Jenom doufám, že neudělá žádnou hloupost, že to má v palici srovnané (a taky spolužačka už před rokem byla na interupci, tak se snad poučila). Zatím se na mě dívá jako na blba, když se opatrně zeptám a asi si myslí svoje, ale ....... Tak se netrap tím, že chce tvoje dcera poznat svět. Času dost.

Hojky Milčo. Právě včera jsem psala holkám, jak se mi stýská po Tobě a Jitce horalce.Lemulka mě trochu zasvětila do Jitčiny nynější práce. Moc ji ode mně pozdravuj a vyřiď můj veliký hlubokosklon. Moc jí fandím, ne každý to svede. A svůj humor musí rozdávat jinde. Takže holky, mám Vás pořáde v srdíčku a přeju vše nej. nej. i mimo paličkování.