Diskuze : Dle regionu : Maminky v Severní Americe - USA

Evo,
u nás prostě doma mluvíme česky... ale je pravda, že jsme oba Češi, takže je to pro nás přirozené... my s manželem se spolu bavíme česky a česky mluvíme na děti. Máme česky mluvící kamarády atd. Do ČR jezdíme tak jednou za rok (spíš za rok a půl) na dva až tři týdny. Máme na střídačku česká DVD, myslím, že dětem hodně pomohly Kostičky a Moudronos - ale to je tak pro ty přeškolní, teď už se na to nedívají - ale líbilo se jim to hodně a podle mě jim to hodně dalo (jazykově).
Teď chci zkusi vyjmenovaná slova a základní pravidla psaní, ale pokud to nepůjde, tak kvůli tomu o spaní nepřijdu.

Doma jede jen ceska televize. Poustime ji pres internet do normalni televize.
Mistni tv mohou sledovat jen rano, odpoledne jak prijdeme domu, tak pustim ceskou tv a ta bezi dokud nejdeme spat. Nemusi se divat, ale porad ji slysi.
A posilam je na ceske tabory (coz se jim nelibi, ale jsem v tomhle nekompromisni)
Bohuzel psana cestina je katastrofa, ale priznavam, ze to jsem vzdala. Pokud budou chtit, tak se ji jednou douci.

Mi znami maji 2 kluky a ti mluvi velice dobre cesky (teda s prizvukem, ale maji opravdu velkou slovni zasobu). Otec na ne nikdy nepromluvil jinak nez cesky. Nikdy. Kdyz byli kluci mali a stavkovali, tak matka to vzdala a zacala na ne mluvit anglicky. Otec ne..kluci to vzdali. Ted kdyz mluvi s matkou mluvi anglicky, kdyz mluvi s otcem, tak cesky.

Jina ma kamaradka vede zajimave rozhovory s mamou. Mama mluvi zasadne cesky a dcera ji odpovida zasadne anglicky. Uz asi 15 let.

Simco, myslim, ze tohle je taky hodne dulezite...
Našim se rozhodně povedlo vypěstovat v nás hrdost na svůj původ, takže jsem měla zájem se v jazyku zdokonalit.

Co "Česká škola bez hranic"?

http://zpravy.idnes.cz/ceska-skola-bez-hranic-rozhovor-dn1-/domaci.aspx?c=A130805_114037_domaci_jj

Žiji od narození v ČR, ale táta je Bulhar.
Od malička rodiče doma mluvli hodně bulharsky, stýkali se s bulharskou menšinou v Brně, takže pro nás děti to byl naprosto přirozený druhý jazyk. Doma se četlo v bulharštině, poslouchala hudba, prázdniny jsme trávili minimálaně 4 - 6 tádnů v Bulharsku, když jsme byli větší (8 let a více) jezdili jsme tam na tábory. Mluvíme bulharsky bez potíží, já i píšu - chodila jsem někdy v 16 na kurz pořádaný Bulharským klubem v Brně, kde jsme se učili i gramatiku. Ale to už bylo moje rozhodnutí... Našim se rozhodně povedlo vypěstovat v nás hrdost na svůj původ, takže jsem měla zájem se v jazyku zdokonalit.