Diskuze : Hlavní : Domácí škola

Jo Jodie, máš pravdu. U nás jsou dětem známky taky šumák, koukají na ten posun, co už umí. A řehtají se, když vidí svoje starší práce.

Tak mě napadá, jak často se při domácím učení smějete? Čím déle jsem s dětmi doma, tím mi připadá naše výuka strnulejší a stereotypnější. Tak jsem nám naordinovala přestávky smíchu :)) Snažím se každý den najít něco čemu bychom se společně srdečně zasmáli.

Noemmi, my jsme rok jeli podle učebnic, předtím dva roky bez a nyní opět bez. A je to nesrovnatelné, ta pohoda, a že by se děti učily míň, říct nemůžu. Mají šuplík plný pomůcek, učebnici si vezmou samy, když chtějí - hlavně prvňačkodruhačka :) Vlastně teď pro třetí třídu žádné učebnice nemáme a moc se mi ulevilo. Měla jsem pocit, že mi učebnice svazovaly ruce.
Zaměřila jsem se spíš na provázání učiva do běžného života. A aktivně hledám podněty, aby si vše děti zkoušely v praxi. Samozřejmě, že občas brblají i nad těma pomůckama, to jim pak řeknu své obavy a popovídáme si o tom, že jsme jeden z reprezentativního kousku domácí školy a že nesmíme zklamat, to na ně platí

Co se týče známkování, teď nemyslím vysvědčení, tak jak jsem si to dřív neuměla představit bez nich(známky zažité ze školy), tak teď si to zas neumím představit s nimi.
Pokud má T. v něčem chybu, hledáme ji, řešíme, opravujeme... a přijde mi takový strašně divný, že bych mu pak z té činnosti měla dát třeba trojku. Nebo mu dát nejdřív trojku a pak hledat a analyzovat ty chyby?
I když něco jiného je oznámkovat mu odfláklou práci , ale tam fakt nevím, jestli je to správný postup (nedělám to, samozřejmě neznámkujeme nic).

Jak vás tady čtu s těmi lapbooky a vůbec vším - jak to děláte, když se dětem nechce - nutíte, nenutíte? Já se v tom furt plácám.
Pokud například budu chtít během druhé třídy dodělat matematiku Hejného pro druhou třídu, musíme nějak postupovat, i když se mu nechce. Mám napsané, do jaké stránky bychom měli každý týden dojít (neděláme denně). Jenže syna teď chytlo násobení (v prvním díle druhé třídy jsem ho ani nenašla, jinak bychom na něj asi přeskočili, tak zas váhám, hledat ho v jiném díle...) - tak násobíme mimo učebnici a jemu se do učebnice moc nechce.
Nebo psaní. Být to na něm, nenapíše ani čárku, a to já nepřekousnu.
Kámen úrazu asi bude i v tom, že já zkrátka nemohu při všech činnostech být s ním (to by ho pak bavilo asi víc) a jemu se nechce dělat samotnému.
Máte nějaké rady, prosím?
Achich ouvej.

Jo, Jodie, moc tě zdravím, ráda tě vidím! Doufám, že se daří, škola a aji ten zbytek!

Žluťásku, školy které znám, mají slovní hodnoceni jen na prvním stupni.