Diskuze : Hlavní : Domácí škola

Tragiko, ano, jsme oficiální prvnáci, Eli je srpnová, ale odklad jsem vůbec nezvažovala, přišla mi na školu zralá. Eliška zná všechny písmenka, umí je napsat hůlkovým, (nemluvím o tom, jak jsou která stejně velká a hezká) ale písanky se nechytají, prostě si popisuje sešity písmeny jak jí napadne, ale bez vyzvání a podle sebe. Jakmile to vytáhnu já, tak jí to vydrží pár sekund. Pozná i většinu malých písmenek, ale ty nepíše.Psaní ale neřeším, myslím, že když si píše takhle sama, tak se to také učí. Problém je jen v tom čtení, prostě nespojí písmena ve slovo. A evidentně to ani nechce moc dělat, brzy jí to unaví a otráví. Proto mi přišla ta varianta s počítačem lepší, protože to je jediné na co slyší. Já doufám, že se to v té hlavě časem nějak sepne a naučí se to.
Začínali jsme s učebnicí Učíme se číst a psát od Frause, tam jí bavily jen samohlásky, že si vybarvuje, kde je ve slově daná samohláska (na začátku, uprostřed, na konci), ale ostatní jí nebaví - (proč se to mám učit, když to umím?). Zkouším různé finty, kartičky se slovy+ obrázek, vymýšlím hádanku a nápověda je to, že to slovo napíšu na tabuli, pečeme bábovku podle receptu, no už mi dochází fantazie.

Mariko, vy už jste oficiálně školáci? Jestli si dobře pamatuju, tak tvoje dcera je srpnová.
Syn se narodil v červnu a dali jsme mu odklad. Nejevil zájem o písmena, čísla.... Za půl roku se ale situace změnila a tak jsem začala učit s půlročním předstihem. Dodnes to považuju za dobré rozhodnutí.
Prostřednictvím počítače bych prvňáka s písmeny a čtením neseznamovala. Je to však můj názor. Co konkrétně dceru nebaví?
Jak se učíte písmena a čtení?

Žlutásku - u nás se nesmí nic vyhodit, neb ratolesti mají paměť jako slonove a hlídají kdejaký odstrizek.

A vy jste už dělali?

Ještě něco zajímavého k mému prvnímu příspěvku.
www.detstvivsocialismu.cz

O prázdninách jsem narazila na zajímavé CD - Blanka Kubešová - Deník Leošky Kutheilové - cca 100,- Kč.
Román kdysi vyšel v Sixty- Eight Publishers u manželů Škvoreckých v Torontu a získal i posluchačskou cenu na Svobodné Evropě. Exelentně ho podává Hana Maciuchová, jsou to dvě CD zhruba na 1,5 hodiny.
Příběh je biografickým vyprávěním desetileté školačky, která popisuje peripetie života dítěte, které vyrůstá v 50. letech v komunistickém Československu.
Syn cédéčko objevil a chtěl ho pustit. Nejdřív si všechno poslechl a při dalším poslechu už kladl dotazy. To jsme pak dávali nosič do stopky a já vykládala co a jak. Příběh je úžasně napsaný, holka má otce, kterému komunisti zabavili lékařskou ordinaci včetně vybavení a její dědeček zase pomáhá přes hranice uprchlíkům - žije v chalupě v hlídané zóně s ostnatými dráty. Soudružka učitelka ukazuje žákům ,,správný,, pohled na svět a sama je pak zatčená. Zkrátka takový tragikomický portrét doby, na kterou bychom neměli zapomenout a dětem ji takto můžeme skvěle představit.