Diskuze : Hlavní : Domácí škola

Delete: měla bych též na tebe dotaz, jestli můžu. Jde mi o koncovky v příčestí minulém. Syn má s poučkama problém, má už v nich guláš a tak jsem ho to učila stylem, že si má ukázat na podmět ukaz. zájmenem (ty děti běžely, ta děcka křičela, ty ženy zpívaly..atd)...jenže v učebnicích a i učitel na přezkoušení to chtěl jinak. Tedy tak, že si má zjistit, v jakém rodě je podmět a potom si pamatovat jaké i,y v tom kterém případě píšeme. Je v tom prosím tě nějaký rozdíl? Mě se zdá ten první způsob jednodušší. Dík.

arsielo,

ani jednu z her neznám, takže neporadím . Ale jsem zvědavá na reference, jestli někdo zná.

Helčo,

psaní sice pomáhá k lepšímu zapamatování, ale s dysortografií je velká pravděpodobnost chyby, takže hrozí její zafixování. Takže když si to bude chtít napsat, tak nevadí, ale víc než u dětí bez dys- je třeba dbát na to, aby napsané to bylo správně. Když chybuje ústně, při třídění a tak, tak to je dobré pro práci s chybou, ale jak to přenese do té písemné podoby, hrozí, že bude chybovat pořád. Takže psát, až když doopravdy ví, a při psaní důsledně kontrolovat, protože to je klasika, že ti ústně správně doplní, odůvodní, a pak napíše chybu a ještě si ji jako dyslektik s oční vadou jen těžko hledá (když neví, že tam je, většinou ji neodhalí).

Nejprve je nutné zvládnout tu základní řadu a tvary těch základních slov. Takže vzít různé tvary od dvou slov a nechat je třídit, který tvar patří ke kterému...postupně přidávat slova a třídit na víc hromádek.....totéž se dá později dělat i s příbuznými slovy, ale nejdřív je nutné poznat různé podoby těch základních slov. Samozřejmě vymýšlet věty, hledat v textu, hrát slovní hry...

Příbuzná slova jsou zařazena až ve čtvrtém ročníku, i když se jim v trojce stejně nevyhneš, ale o to spíš to chce mít možnost si ověřovat, takže třeba mít kartičky s kontrolou (na jedné straně slovo na doplnění, na druhé barva podle příbuznosti, případně i celé to slovo rozložené na části, aby ta příbuznost byla vidět)...něco takového se používá při nápravách SPU, to není z mojí hlavy....

Ještě jsem se chtěla zeptat, zda začínat B nebo, když mě nikdo nehoní nezačít L a pak se vrátit?

Helčo,

dysortografie je právě o neschopnosti užívat pravidla, i když je zná. Dyslexie komplikuje čtení a tedy i pochopení toho, co čte. Myslím, že u ní

Základ je tedy, aby chápala každé to slovo a poznala jeho různé podoby. Takže nejprve musí zvládnout poznat, která slova jsou jen tvary toho vyjmenovaného slova, může je samozřejmě sama zkoušet tvořit, užívat ve větách...vše ústně a manipulačně, takže různé kartičky, pomůcky, aby ona získala jistotu, že ví...

Potom to, co bezpečně umí, tak psát...nejdřív jen opisovat, pak diktát (nezavrhovat, na začátku jde třeba zkoušet jen diktát s doplňováním slov, později psaní celých slov vynechaných ve větách apod.), pak tvpoření vlsatních vět, příběhů...a pořád mít k dispozici možnost se podívat, ověřit si, když neví, aby to určitě napsala dobře...

Postupně přidávat další slova.

Akorát teď mi došlo, že píšu jen k těm dys-, ale neberu v úvahu tu oční vadu...ani nevím jakou...ale asi to zrakové vnímání bude oslabené a celé to bude o to komplikovanější, co?

Ale základ je stejný, brát to co nejvíc přes ruce, manipulaci, ústní ověřování pochopení a správnosti...

No a slova postupně přidávat