Diskuze : Zdraví : Rakovina

Ahoj,
také teď procházíme chemoterapií (taky 10 let, ale holka) Nám naštěstí stačí Zofran jen při kapání a max. jeden den po. Byli jsme ale jednou na pokoji se slečnou, která zvracela už jen při pohledu na láhev s tím sajrajtem. Říkala, že si to musela v hlavě prostě zakázat. Myslím, že měla i sezení s psychologem. Možná by to za to stálo. I když upřímně - slečně už bylo 17, u té své desetileté by to asi nepomohlo. Ale zkusit se musí všechno. Jinak moc držím palce. Předpokládám, že jste asi v Brně, že?

Děkuji, Jitys. Vyzkouším.

Kromě takových obecných rad, které všude vygooglíš, ti moc nepomůžu. Doporučuje se chladná, nepříliš aromatická potrava, po malých částech. Není nic účinnějšího, než právě Zofran a léky ze stejné skupiny. Pokud mu ulevují, podávej je.

Diagnoza není přece prognoza... Měli by říct holou pravdu (a myslím, že i říkají) a detaily pak, když se nemocný ptá, nebo víc řeknou třeba těm příbuzným. Doporučuje se na návštěvu lékaře, kde se dozví např. výsledky operace nebo léčení, vzít někoho s sebou, protože se předpokládá, že ten nemocný sám si nebude všechno pamatovat, že to bude vytěšňovat, různě emocemi zkreslovat... např. v MOU tohle přímo říkají - vemte někoho s sebou, komu důvěřujete...

Víckrát jsem zažila, že lékaři diagnozu sdělí (nádor byl zhoubný, máte to a tam apod.), ale nikdy !! jsem neslyšela, že by řekl hned na první dobrou něco jako "máte pár měsíců" - snad jen ve filmu, v reálu ne...

A s tím přijetím... někdo to potřebuje vědět, aby mohl urovnat věci, uvítá to a přijme to jako fakt, někdo to i slyší a přitom to nechce slyšet, nepřipustí to k sobě... např. moje máma - ta věděla vše, od začátku s ní jednali na rovinu - nikdy se na nic nezeptala, do posledního dne žila v tom, že ne, že se přece uzdraví... nepřekonala fázi popření vlastně nikdy. Co člověk, to jiný přístup k tomu, jak to v sobě srovnat, jak to odžít a dožít