Diskuze : Hlavní : Jak jsem prožívala těhotenství a porod

Kambi, jsi neuveritelna bojovnice. Vim, jak to k.evsky boli a jak je clovek hotovej. s tim bydlenim u nemocnice je to vyborny!

Anemon, prý by jim to rusilo přístroje... Na Karlově jim to nic nerusilo a přístrojů tam měli 10x tolik. Prostě nějaké nařízení z praveku a já byla v takovém stavu, že jsem se prostě nedokázala bránit. Malinká je v rámci možností ok. Čas ukáže, co bude dál. Děkuju a už fakt neplevelim.

Propuštěna po týdnu, bolesti veliké jsem měla snad dva týdny. Ale nepropustili mě domů, já to měla domů daleko, tak jsem mohla být ubytovaná po tom týdnu na novoroz jipcce dvě místnosti od inkubátorů. Paní, co rodila se mnou taky miminko do inkubátoru byla z města, tak docházela. Pobyt měsíc, domů s 2100 g prckem. Jsou to psychicky muka, vydrž, bude líp.

Jo, už rozumím, přečetla jsem si to znovu. Teda tomu zákazu telefonování nerozumím, pracuju na Jipu spoustu let a nikdy tam zákaz nebyl.

Už je malá v pořádku?

Souhlasím, bylo to to nejhorší, co jsem do té doby zažila.
ROdila jsem v neděli, normální porod, propustit jsem se nechala v pátek (ubrečela jsem to a tvrdila jsem, že mě dřív nemá kdo vyzvednout, že muž je pryč a přijede až v pátek...).
A to na rozdíl od tebe jsem to do porodnice měla 90 km po dálnici. Jejich prohlášení: "odstříkávejte mlíko a třeba jednou za 2-3 dny přijeďte se na dítě podívat" jsem myslela, že říkají "tady máte revolver a zastřelte se".
Empatie naprostá nula.
U "nás" ani nebyly židličky u inkubátoru, muselo se tam stát, resp. hodnější sestry něco přistrčily... Ale nebyla tam místnost na odstříkávání mlíka (mluvím o dětské JIP), takže jsem - doma odstříkala, sedla do auta, za hodinu byla v Brně, 2 hodiny stála u inkubošu, odešla někam odstříkat mlíko, jela domů... Nevyspaná, vystresovaná, řvoucí z hormonů i od strachu. U inkubošu jsem usínala, bo to bylo jediný místo, kde jsem se cítila v klidu. Fakt jsem jezdila po dálnici a brečela u toho jak ratlík. Ale byl to naštěstí jen týden, pak jsem se nastěhovala do Brna 10 min pěšky od porodnice a pak mě přijali asi za měsíc do porodnice na pokoj matek, a to už bylo v pohodě.
Na JIP bylo mládě přesně 14 dnů a poprvé jsem ho směla pochovat až po 10ti dnech...

Hele, přežiješ, všechny jsme to přežily. Dokud nebude pro každou matku lůžko, tak to tak bude furt dokola. Ségra měla nedonošeně v Hradci Králové a byla tam ubytovaná na pokoji matek od prvního dne, co ji propustili z šestinedělí... Dojíždění za dítětem tudíž nezažila, takže někde to asi jde...