Diskuze : Hlavní : Integrace postižených dětí

Na prvním stupni ZŠ se ještě většinou děti přátelí na základě jiných kritérií, s tím souhlasím.
Ale i tam už lze vysledovat inklinaci ke stejne naladěným a stejně komunikujícím a nejpozději v pubertě je to patrné už zřetelně.

"... ale každý prostě přirozeně vyhledává společnost lidí, s nimiž je na stejně vlně"

Ropucho,
jistě. Jenže někomu stačí, že je ten člověk příjemný, je s ním zábava, nevytahuje se a chová se jako kamarád. Kdo si "stejnou vlnu" představuje jako nějakou vyšší úroveň a potřebuje k němu papír z Mensy, logicky je při volbě přátel znevýhodněn, ovšem nikoli tím, že je "moc chytrej".

Monty, může být klidně větší blbec (čím se ostatně objektivně měří blbost?), ale každý prostě přirozeně vyhledává společnost lidí, s nimiž je na stejně vlně.
Nejde o inteligenci, školy, povolání, ale právě jen o tu společnou vlnu, jak už psala výstižně Bouřka.

Empatická buď jsi nebo nejsi. Myslím, že s věkem se to moc nemění.

Monty, proc by to clovek mel delat? No nekdy chce proste zapadnout, nebyt ten divny. A nebo zustanes sama sebou a kul v plote. Jinak na stredni bylo blaze. Za me nejhorsi obdobi byl prvni stupen, protoze tam nebyla sance, najit nasyceni tech emocnich potreb jinde. Porad se bavime o tom, ze deti nejakym zpusobem potrebuji potkavat ty, ktery jsou na tom podobne. Ono musis vzit do uvahy, ze deti jeste nemaji poradne rozvinutou empatii, takze to vcitovani do ostatnich ponekud vazne. S rozdilnosti lidskych povah si dospely poradi mnohem snaze.