Diskuze : Hlavní : Jak přežít mateřskou dovolenou

Svynko, jak už psaly ostatní, však toho máš na krku až až, 3 děti člověka vyřídí, zvlášť když se necítíš dobře....a ty třešně - no to by mě řádně vykolejilo! 2 leťáci jsou nejhorší, musíš být stále ve střehu - to vyčerpá, jsem ráda, že už to mám za sebou, nejmladší je 5.
No a taky mívám záchvaty zoufasltví, mám doma nepořádek, někdy míň, někdy víc, svačiny si dělaj děti tak od 10 let samy a všichni jsou spokojení.
S ostatními se nesrovnávej a už vůbec se netrap, když někdo dělá něco lépe, ty jsi zas lepší v něčem jiném.
Doufám, že malá se hezky vyspinkala a už bude jen dělat radost

V pondeli a utery jsem byla u syna. Skolka zavrena, co s holcickama 2,5 a 6 let. Jeho manzelka dojizdi denne 2 hod rano a odpoledne, kdyz vlaky a lod vubec fungujou, dalsi 2 hod. Cili syn chodi do prace, prednasi ve "volnem" case, vozi deti do skolky, vyzvedava, nakupuje, pere, vari, uklizi, aby meli aspon chvili o vikendu na neco jineho a maminka se mohla pomazlit s holcickama, kdyz prijde po vsech Tech hodinach domu.

Videla jsem na nem, jak to na nej je drsny. Ja jim moc pomoct nemuzu, bydlej kus daleko dojizdeni v desnym provozu na dalnici. Nikdy mi o nic nerika, jen se obcas zepta, jestli bych chtela prijit.

A holky maji tote v bledemodrym.

Ja si velice dobre pamatuju, jak jsem behem Tech let na tom byla sama, prace, deti studie, pomoc daleko. A co clovek nadela.

Svynko, to je jen stereoptyp.ja uvazuju, ze si jestejedno dite letos poridim, ale kdyz Te ctu, asi ne:).

Svynko, neboj, bude lip. Rada te ctu, je s tebou sranda, ale kazdy den holt neni posviceni.
Mam deti trosku starsi (13,9 a 7), ale zive si pamatuju, jak jsem byvala utahana. Dlouhe materske nelituju, jsem presvedcena, ze vypiplat deti z miminek je jedna z nejdulezitejsich veci, jen trochu lituju, ze jsem nemohla jit na castecny uvazek treba na dve dopoledne do prace. Bylo by mi to pomohlo. Vyraz ven a zabijes dve mouchy jednou ranou- budes na cerstvem vzduchu a batole nebude moci delat doma binec.

Svynka
mne sa v tomto veku vzdy osvedcilo ráno po prebudení syna s ním niekam vypadnúť na celé doobedie, niekam kde je to oplotené a pre deti, kde som ho mohla vypustit. Minimálne sme vypadli na našu záhradu. Ešte aj raňajky a obed sme dávali na terase. Aspoň doma nenarobil žiadne katastrofy, potom obed, zastlať pod paplón a ja nohy hore s kávou, prípadne som niečo porobila. Varila som buď skoro ráno kým sa zobudil, alebo neskoro večer keď zaspal alebo sme sa najedli vonku. A zásadne som predvídala, žiadne dostupné čerešne v košíku, žiadne "smúty" v izbe a ak tak do pohára z ktorého sa to nedá vyliať. Ja už som proste videla vec a hneď možné katastrofy ale aj tak toho čo vymyslel bolo dosť, niekedy keď som pozerala na tú zničenú domácnosť tak som mala chuť to celé podpáliť